Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Code - Mut

CodeMut

Victimer4.3.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo od vydavatele
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Obrat k rockovým proudům nepřinesl nic než rozpaky. Nová deska "Mut" je přiškrceným pokusem o nový rozměr Code, poloprázdným, bez výrazu a hlavně možnosti se někde nadechnout.

Jednou z vyhlížených akvizicí letošního předjara jsou bezpochyby angličtí vypltétači progresivních raket, které odpalují jeden míček za druhým směr kurt plný hravé disharmonie a introvertně nemocné atmosféry. Code, jméno poukazující na prověřenou krásu na metalovém poli, kapela, která hned několikrát potvrdila svůj vysoký status. Minulost je ovšem pouhou minulostí a vzhlížet by se mělo do míst, odkud lze očekávat nové nápady, pohnutky. či nenaplněné ambice. A zdá se, že to byly právě ambice, co popohnalo tuhle kapelu vpřed, protože uspokojení s pohybem v temně kovovém hrabství se ukázalo jako vyčerpané. Code se rozhodli opustit své metalové kořeny, léty prověřený a vycentrovaný rukopis, v němž se svébytně kumuloval progresivní cit a péče o avantgardní nadstavbu. Čin pro někoho šokující, pro druhého zase zaručující možnou exkluzivitu, ale třeba také jistou míru škodolibosti.

 

Code stáli na rozcestí a zatím je zřejmé, že vykročili odvážným směrem. Stejnou odvahou ovšem své nové album nedoprovází. A to je svízel. Hledat kličky v pojmenování hudby, kterou momentálně Code produkují, je očividně oříšek i pro vydavatelskou společnost, protože nazvat "Mut" post-rockem může jenom břídil. Kostrbatý a nevýrazný prog rock s téměř vyrovnaným skóre, která skladba uspí dřív, sedí současné tvorbě o něco lépe. Sami Code si pak evidentně dost berou od Tool, těch nuancí a drobných krádeží je na albu až až. Druhá skladba "Undertone" je pak vyložená loupež, tu snad ani nelze brát vážně.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/code%20recka.jpg

 

Nedá se říci, že by kapela umřela na odchod Kvohsta, neboť na postu vokalisty problém není, Wacian je zdatný mluvčí a jeho styl frázování a barva hlasu na svého předchůdce přirozeně navazuje. Skutečný problém je ten tvůrčí, který bohužel naznačuje a pak také potvrzuje nejistotu a pouhé parazitování v místech, kde se kapela ocitá tak trochu obutá/neobutá, ustrojená/neustrojená a učesaná/neučesaná. Se svými emocemi pracuje na poli rockového minimalismu, který se krčí kdesi v rohu a jen žvatlá do tmy nesrozumitelné vzkazy. Jako dítě, jehož slova ještě nedávají smysl, nebo jako opilec, jehož slova už nedávají smysl.

 

Ano, i na "Mut" lze vystopovat pár světlých momentů, ale je jich příliš málo a navíc se i ony pořád někam schovávají a netváří se zrovna přesvědčivě. Code dnes působí jako kapela, která jako by jen napůl ztlumila své nástroje a nechala je napospas. Vedle toho jako by ovšem také pokrátila i svou vrozenou nápaditost a hravost a jsme tak svědky jakéhosi vrávorání a nakukování jinam, kde takovým kapelám jako jsou Code není dvakrát dobře. Dveře jsou přivřené a na jejich otevření není síla. Desce viditelně chybí ústřední motiv, i když se snaží pohybovat tiše a pokorně vědoma si své vnitřní síly, ve skutečnosti jen tápe a svou cílenou tichost obrací sama proti sobě. Výrazová pestrost tak bere za své a je jen marnou snahou o nové prostorové vnímání, které se však téměř nehne z místa.

 

Takže abychom to nějak uzavřeli, musíme se bavit o velkém zklamání. Kapele ještě zabere dost času, aby si uvědomila, že na podobné kousky ještě nemá a pokud je bude chtít opakovat, měla by sakra přidat. Hlavně ve své osobitosti, se kterou si na "Mut" ošklivě zahrává. Odcházím tedy zklamán, dostal jsem příliš málo na to, abych mohl být spokojen. Příliš málo. O nějakém prozření a zavedení nových pořádků nemůže být řeč, bohužel se ocitáme dole ve spodních patrech. A výtah jak na potvoru nejede... nezbývá, než šlapat.

 

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Deliverance / 28.3.15 10:09odpovědět

Achjo, téhle desky je mi tak hrozně líto. Někdo v ní slyší obrovskou porci novátorství a geniality, někdo to naopak vůbec nemůže pobrat a slyší v tom jen nějaké pokřivené tóny, nic. Tahle deska vyžaduje ne jenom pozorný poslech, ale také pozorný přístup. Chce to tam najít ty rozdíly a kompromisy, které se kapela rozhodla udělat. Prakticky na celé desce se nedá najít např. skoro ani jeden kytarový riff, celé album je zaranžováno a stojí na svébytně zahraných vybrnkávačkách, které zní zároveň disharmonicky a zároveň tak jemně... Je to jemně zahraný hnus, hnusně zahraná něha. Naprosto originální a jedinečné album, které v sobě ukrývá tolik k objevení... Vážně je mi ho, chudáka, líto. Chtěli změnit svět a byli zatraceni...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky