Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Darkly, Darkly, Venus Aversa

Cradle Of FilthDarkly, Darkly, Venus Aversa

Bhut6.9.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Album, které mě donutilo strhnout plakát Cradle Of Filth ze svých dveří.

Cradle Of Filth nastaly dva roky pauzy, aby po nich přišlo vydání dalšího dlouhohrajícího počinu. Deska dostalo podivného názvu Darkly, Darkly, Venus Aversa. Že by letmý odkaz na prastarou píseň Darkly Erotic? Nejspíš jen můj spiklenecký odhad. Je to rok 2010, který s sebou přinesl mnohé. Však vzpomeňme na Abrahadabra konkurentů Dimmu Borgir, nebo We’re Here Because We’re Here spojenců Anathema. Samozřejmě toho bylo vícero, ale tím se nyní nebudeme obtěžovat. Obtěžování si totiž do sytosti užijeme se samotnými Cradle Of Filth.

 

Nebyla by to ta správná kolébka špíny, aby se v ní zase někdo nevystřídal a nezpřeházel. Proto už snad nikoho nepřekvapí, že post kytaristy byl rozšířen a během nahrávání testován. Máme zde nového kytaristu James McIlroye, který zběhl po natočení Nymphetamine a nyní se vrací zpět. Druhým avšak nyní pouze hostujícím kytaristou je Andy James hrající v kapele Sacred Mother Tongue. Dalším novým členem je klávesačka a zpěvačka v jedné osobě – Ashley „Ellyllon“ Jurgemeyer. Její hru jsme již mohli pochytit dříve ve spolupráci s kapelou Abigail Williams. Veškerou klávesovou práci však sama nevykonávala. Nápomocen jí byl Mark Newby-Robson, který už s kapelou spolupracoval na desce předchozí. Tentokrát se však Mark zaměřil pouze na samotné orchestrace a aranže chorálů. Tím se dostávám ke zbylým hostům, kteří mají na svědomí výše zmíněné sbory a dohromady jich je šest. Ještě nám tu však zbývá jeden host. Sarah Jezebel Deva, tipujete? Ne, přátelé, tentokrát její hlas na albu ani nepípne. Ženský vokál zastoupila Lucy Atkins. Sarah však směle utírá slzu a debutuje sólovým albem A Sign Of Sublime. Možná proto se na albu nepodílela. Tak si to shrňme. Sestava Cradle Of Filth roku 2010 vypadala následovně: Dani Filth – zpěv, Paul Allender – kytara, James McIlroy – kytara, Dave Pybus – basa, Marthus – bicí, Ellyllon – klávesy.

 

Facku bych dal tvůrci obalu. To je jedním slovem sloní průjem. Tématicky absolutně mimo mísu a barevně ještě mimo koupelnu. Sakra, řekněte mi, co je na tomhle obrázku „Darkly“? Použití barev? Dost možná. Nad tímto výjevem se dovedou agonicky svíjet snad jen vyznavači emo stylu, obdivovatelé gothic a symphonic metalových skupin a křehké duše náctiletých, kterým nikdo nerozumí. Za tenhle přebal by se nestyděla ani Apocalyptica, která v té době vypustila 7th Symphony. Ne, tady už je něco špatně… Buď Danimu hráblo a příliš se zakoukal do křepčících fanynek pod podiem, nebo nám taťka senilní (a to to není žádný stařík). Obrovské mínus.

 

Tak, první kontakt s albem máme za sebou. Tedy alespoň, ten vizuální. Co však říci dále o hudbě samotné? Tak předně se podíváme na zvuk… Nebo radši ne? Nebudu Vás napínat a klidně Vám řeknu, že je to další kramle do rakve. Při větším shluku hlubších tónů to celé nepříjemně duní a při ostrých výškách se to jaksi sype. Čím to? Že by byl někdo z inženýrů zvuku hluchý? Asi ano. Ach, jo další body dolů…

 

Takže už nám zbývá jen ta hudební náplň, na kterou se ostatně těšíme nejvíce. Notoričtí stahovači, stejně nic jiného nechtějí znát. Tak co, budu aspoň teď milý? Myslíte si, že se pod tou slupkou fialovo-červeno-černého zjevení a nánosem hluku skrývá krásné jádro? Zase vedle… Přílišné holdování symfonickým orchestracím utkvělo kapele v hlavě a nehodlá jej pustit. Jasné, vždy to k nim patřilo a v podstatě si díky této vložce vydobyli cestu, ale tehdá to mělo smysl a spád. Ty staré songy se dají dobře pamatovat, ty melodie byly uhrančivé a dech beroucí, jedním slovem – krása. Dnes je to všechno pryč a kapela se plácá v blátě vlastních nedotažených nápadů. Nemůžu si pomoct, ale jedna písnička je stejná jako ta druhá, třetí, osmá, šestá, jedenáctá… Zbytečně se kapela snaží být tvrdá a vláčí posluchače v divokém tempu. Zřejmě pro pocit, že posloucháme něco nesmírně drsného. Symfonie vstřebávám jen jako nepotřebnou a zbytečnou kulisu, žádný moment, který by mne nadchl a posadil. Koutkem oka raději pozoruji, jak venku prší. Myšlenky pochodují pryč a utíkají tak snadno… Počkej, soustředně se sakra! Opakující se motivy a kompozice mi však na koncentraci nepřidají. Sem, že až dospěli stvořitelé jedinečného Vempire? Tomu se mi nechce věřit a jsem tak nadšený, že ta nekonečná deska již dohrála…

 

Pro milovníky tortury existují rozšířené bonusové edice. Klasická verze alba obsahuje celkem jedenáct kousků trvajících dohromady trošku přes hodinku. Na limitované edici (bonusové cd) se objevují ještě další čtyři skladby: Beast Of Extermination, Truth And Agony, Mistress From The Sucking Pit a Behind The Jagged Mountains. To, ale není zdaleka vše. Ještě existuje další fanouškovská speciální edice (taktéž bonus cd), kde je písní hned osm. Krom výše zmíněných čtyř je tato verze rozšířena ještě o písně: Adest Rosa Secreta Eros, The Cult Of Venus Aversa (demo verze), The Nun With The Astral Habit (demo verze) a Deceiving Eyes (taky demo verze). Měl jsem možnost slyšet tu prostřední variantu a mohu Vás ujistit, že bonusové skladby takřka ničím výjimečné nejsou, neb se nesou ve stejném stylu jako celé album. Docela bída což?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 16.12.12 15:53odpovědět

To furt nemění nic na tom, že hudebně je to zcela mimo... Navíc přehulenej dunící zvuk bude asi i na CD, to si na mp3 nevymyslíš. A abych si koupil tuhle desku na CD, nebo něčem jiném, to bych musel být zbaven příčetnosti, všech smyslů a spodního prádla... A konec konců lze zakončit (jakoukoliv) diskuzi slovy: sto lidí, sto chutí.

Tomáš / 15.12.12 21:32odpovědět

Tak lepší by bylo recenzované desky poslouchat z CD na pořádné aparatuře a ne na shit sestavičce od Sony, to se potom nedivím, že se to slívá a duní...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky