Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Lead - Not Follow

CruadalachLead - Not Follow

Bhut16.11.2011
Zdroj: promo mp3 (128 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Cruadalach nám po nedlouhé době dávají další materiál z jejich lesní dílny. Poněkud těžkopádně se vstřebává, ale ve výsledku se ukazuje v krásných barvách. Klan si tak může na kmen stromu vyrýt vcelku zásadní zářez označující počátek dlouhohrajících alb své éry.

Vcelku rychle vydává náš klan Cruadalach svá díla. Dnes nám předkládají své debutové album Lead – Not Follow. V podstatě by se dalo hovořit o již druhém albu, ale oficiální označení hovoří jinak. Pro malou rekapitulaci má klan na svědomí jedno demo V rytmu staré krve a EP Agni. Ponořme se nyní hlouběji do lesů, abychom poodhalili stříbrný kotouč Lead – Not Follow

Zvěsti poslů o chystaném pagancoreu byli pravdivé. Však co si pod tímto ošemetným pojmem vybavit? Nic zlého, nic extrémního, nic degradujícího. Tento pojem však lze použít jen v jistých pasážích. Alespoň já bych to tak cítil. Z celkového pohledu se Cruadalach stále drží svého kopyta, které ovšem lehce pozměňují, přikrášlují a vyvíjí. Nelze proto hovořit o pagancoreu v rámci celého alba. Ano, rychlejší hraní a drsnější zpěv se dostavuje, ale v míře nepřevyšující ostatní žánry odrážející se v hudbě. Cruadalach staví na pevnosti skladeb a v nich použitých motivech. Nuda se tedy jen tak nedostaví, ale na druhou stranu pozor. Musel jsem toto dílo celkem déle vstřebávat, než se po prvním poslechu pouštět do unáhlených závěrů. Ne že bych tím chtěl říci, že mě hned nudilo, ale nebylo (alespoň pro mne) jednoduché udržet pozornost. V současnosti se již na situaci dívám trochu z jiného úhlu a myslím si, že z lepšího, správnějšího.

Ještě než se pustím do pitvání tónů, zmíním se v krátkosti o obalu desky. Tentokrát se mi tento výjev velice zamlouvá. Stylově animovaná vyjící ovce na úpatí prastarého stromu. V pozadí je pak bílý měsíc a hluboký les. Pěkné zátiší úměrně korespondující s obsahem desky. Hlavním motivem však zůstává zvláštní zakroucení větví, vlny a jakýchsi výhonků z loga kapely. Tento jev pak evokuje pohanské symboly, což není nic zavádějícího. I samotný booklet má líbivý, přijatelný vzhled. Obrázky jsou to tedy pěkné a nevyzařují kýčovitostí. No a co hudba? Částečně jsem ji naznačil již výše. Nyní bych snad jen přisadil několik drobností. Nevím, zda-li je to jen můj pocit, ale místy mám dojem, že se hudba přiblížila tuzemským Silent Stream Of Godless Elegy. Jisté nálady mi přišly vskutku totožné. Nicméně Cruadalach stále překypují větší energií a dravostí. Tento klan nám má ještě hodně co říci.

 

Úvod do celého počinu tvoří takové intro pojmenované Dubh. V rychlé návaznosti pak pokračuje skladbou Rage Starts Here. Hned v třetí věci Nezlomní se setkáváme s velice pěknou písní, už jen díky českému textu. Krásná atmosféra a povedené melodie, parádní kus. Vzápětí přichází další vydařená pecka Living With Pride s chytlavými vokály. Jako mezník a jakási mezihra, či intermezzo pak působí song Blejanje na Mjesec. Celý je halen do jakéhosi středověkého kabátu, takovou skladbu uslyšíte spíše na nějakém hradě nebo dobové slavnosti. Velice příjemná záležitost. Přes lehce tvrdší Signal Fires a živou, skočnou Cruadalach se dostáváme k další česky zpívané Morrigan. Pomalejší píseň s nádhernými vokálními pasážemi. V takovém lehkém heavy oparu se pak pohybuje devátá For My Bleeding Friends, po níž následuje chytlavá a povzbuzující Hear Our Voices!. Jako pohlazení a slib, „že se vrátí“ vyzařuje poslední The Promise. Když nad tím teď přemýšlím, tak to vlastně slib je. Pomalá loučivá balada utvářející hezkou tečku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky