Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Raised By Wolves

CruadalachRaised By Wolves

Bhut29.9.2018
Zdroj: CD //promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Folkcore. Už jste to někdy slyšeli? Cruadalach jsou (snad) strůjci tohoto směru, kterému dávají jasné obrysy. Jemné a citlivé melodie folkového ducha v souboji s agresivním metalcorem a všemu, co k němu patří. Výsledek funguje, ale prokousat se k němu chce trochu úsilí.

Už je to vlastně deset let, co můžeme vídat (nejen) na plakátech logo Cruadalach. Kapela, která odstartovala svou kariéru jako ryze folk metalový klan, který začal velmi slibně stoupat a zářit. Začátky téhle kapely jsou mi velmi sympatické a energický duch, který proudí ze soudobých nahrávek je vskutku silný. Pěstí mezi oči tak bylo album minulé, které dnes lze chápat jako předěl/most v hudebním vyznění tohoto spolku. Do hudby se totiž dostalo víc než malé množství explozivního hardcoru a tato podoba byla postupně vybrušována až do podoby, které nyní říkáme Raised By Wolves. To je totiž titul aktuální desky.

 

Začnu hned zkraje tím, co se mi nelíbí. Tím je hudební směr metalcore, ve kterém jsem se jednoduše nenašel. Právě tenhle žánr se totiž dost tlustě otiskl do dnešního vyznění kapely a staví na něm nejednu pasáž. Co je však hlavní, mužský zpěv ani trochu neuhne z vyřknutého žánru a jedovatě plive silácké fráze. Teď, prosím, nechme stranou lyrickou část, ale soustřeďme se na onu nekompromisní dikci. To je věc, která mi na všech corech občas přišla úsměvná až parodická. Nepochybně bychom takové rozpoznávací prvky našli kdekoliv jinde, ale zde jde vyloženě o učebnicový přednes. A to je moment, který se štěpí ve dví. Jedni budou jistě spokojení a tvrdit, že takhle to přece má být a druzí (jako já) budou nervozně škrábat a ošívat se, že tohle není způsob hlasového projevu pro jejich uši. Nicméně to hlavní ale není metalcore, nýbrž stále folk, takže Cruadalach dali vzniknout něčemu, co bych se nebál oštítkovat jako folkcore. A upřímně bych neměl strach jim přisoudit i prvenství v tomto muzikantském směru. Jednoduše proto, že jsem se s ničím takovým ještě nesetkal. Což je pochopitelně i dáno výše řečeným.

 

 

Vedle zpěvu mužského tu pevně sedí i zpěv ženský, u kterého mám přesně opačné pocity. A to ty správné husokožné. Barva hlasu mi totiž ladí a líbí se mi její melodie. Sympatický mi je i jistý archaický akcent, který odkazuje na spolky typu Cruachan nebo Macbeth (zejména v období mnou zbožňované desky Malae Artes). Zkrátka tohle mě velmi oslovilo. Ale o zpěvu tu nemůže být hlavní řeč, neboť nástrojů skupina využívá opravdu dost. Tím se opět dostávám k onomu výplodu jménem folkcore. Instrumentálně se totiž povedlo najít hladký kompromis mezi oběma žánry a sladit je takovým způsobem, že se vzájemně neeliminují. Není to tak, že se násilně přepne do druhého stylu a vy pak v šoku lapáte po dechu. Všechno se děje naprosto přirozeně, plynule a automaticky, čímž se dostavuje pocit, že to ani nelze jinak. Ještě si dovolím drobnou poznámku, že v určitých pasážích jsem měl dojem, že poslouchám Apocalypticu v období svého eponymního alba. Sice jen chvilkové zachvění, ale cítil jsem to tam.

 

Dostanu-li se do shrnovacího bodu, je celkem zřejmé, že na jedné misce vah je nepříjemný vokál, který mi mnohdy přijde poněkud rušivý a na druhé ten zbytek. To letmým pohledem snadno převažuje a pozitiva by tak rázem měla zvítězit, ale uvědomme si, že vokál jede celkem velkou část hrací doby. Ale tady se jedná o čistě osobní problém s takovou barvou hlasu a stylem frázování. Ten mi poslech znepříjemňuje a hořce se koušu k dalšímu poslechu. Nicméně s nadhledem vzato se Cruadalach povedlo něco velmi netradičního. Nelze neuznat působivé melodie, chytlavé momenty, akorátní symbiózu metalcoru s folk metalem a další prvky, které zdobí toto album. Zejména pak škála folkových nástrojů, jejichž použití a zkalibrování se zbytkem těch metalových je střídmé, citlivé a funkční. Raised By Wolves má tak jasnou tvář a tvrdé rysy. Je to poctivá deska, která padne do noty, ale musíte si k ní tu cestu trošku vykousat. Přesto jsem s ní spokojený mnohem více, než s albem minulým.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky