Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - V Rytmu Staré Krve (demo)

CruadalachV Rytmu Staré Krve (demo)

Bhut24.11.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Prvotní nahrávka kapely a hned skvost! Parádní folkové melodie v kontrastu s metalovými postupy. Vynikající skupina, která má vykročena správným směrem. Věřím, že další pokračování této skupiny a taktéž této nahrávky budou neméně krásné, ba i lepší.

Relativně nová česká formace Cruadalach se rozhodla vydat své promo cd. Tuto svou prvotinu pojmenovala: „V rytmu staré krve“. Promo obsahuje suma sumárum tři skladby. Pravda, je to trochu málo, ale nač zahltit posluchače hned při prvním seznámení s kapelou? Toto je však jen jakási malá ukázka toho, čeho jsou Cruadalach schopni. Jedná se o velmi líbivý a povedený materiál. Kapela hraje s velkým nasazením a pílí. Nová nahrávka je toho důkazem. Nádherně pohádkový folk metal podaný těmito umělci umí skutečně oslovit. Nejedná se o žádnou tuctovou hop hop kapelu, kterých v daném žánru existují desítky. Svou hudbu čerpají z pohanských kořenů (jak jinak také,že) a dech této doby je zastoupen nástroji jakými jsou dudy nebo šalmaje. Divokost a živelnost muziky se nachází v symbióze s chytlavými milými melodiemi. Jen přeci jenom se našel jistý aspekt, který mi příliš nevoní. Na mysli mám zpěv, ne že by byl vokál nějak špatný, ovšem druh použité řeči... Ta angličtina pro ne-anglicky mluvící národ, přece jen zní krkolomě a těžkopádně. Proto zůstává pro mnohé posluchače zpěv poněkud nestravitelný. Ale i tento prvek se dá celkem snadno přehlédnout při celkovém pohledu na kapelu. Samozřejmě nejsou jedinou kapelou, které angličtina příliš nesedla. Naštěstí se na promo cd nachází i jeden song zpívaný v češtině. Posuďte sami, není tato píseň s názvem „Pramen Epony“ výborná? Já říkám, že ano, je geniální! Skupina má vykročeno správným směrem a věřím, že v budoucnu dosáhnou velkého úspěchu.

 

Prvotní otvírací song promo cd „V rytmu staré krve“ se jmenuje „Golden Times“. Zprvu začíná trhavým tempem, které se pak krásně rozjede v krásný folk metal. Ovšem jisté zklamání přichází s nástupem zpěvu a již výše zmiňované angličtiny. Píseň má pestré pasáže a nálady, zpěvák zde občas změní hlas, čímž dosahuje příjemné různorodosti. Netřeba dále vychvalovat i nádherné melodie. V prostřední části desky a tedy druhou skladbou jest vzpomínaná „Pramen Epony“. Za češtinu v písni dávám obrovské plus! Úžasné melodie ve středním tempu a jako perla se zde nachází vynikající refrén. Bohyně Epona tak projíždí na svém koni kolem Vás, při poslechu této nádherné skladby. Záverečná ochutnávka jest další anglicky zpívaná píseň. Jedná se o song s názvem „Confession“. Skladba je vhodně použita na samotný konec promo cd, jelikož má takovou loučivou náladu. Celkově píseň zní snivou atmosférou. Je to tedy balada jemně nasáklá doom metalem. Krásná tečka za tímto počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky