Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cultes Des Ghoules - Sinister, Or Treading The Darker Paths

Cultes Des GhoulesSinister, Or Treading The Darker Paths

Bhut6.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Polská blacková scéna opět úřaduje v nejvyšších číslech. Nahrávka, která svou podmanivostí omámí vše, aby jej během své produkce mohla totálně mučit a ničit. Zkrátka parádní věc.

Je to jednoduchý, Cultes Des Ghoules s další deskou a fandové blacku jsou z toho úplně pryč. Jmenuje se to Sinister, Or Treading The Darker Paths. Nu a všechno funguje tak, jak jsme si mohli za ty roky navyknout.

 

Takže pět skladeb, jejichž stopáže jsou rozsáhlé a dlouhé. Black v takovém opravdu ošklivém vyznění s vokálem, který se chvíli jeví jako skutečně frázovaný text a pak se mění v prapodivné skučení a mručení. Jediné, co mi k té muzice ale vůbec nesedí, je obal. Ruka zarážející dýku není zrovna výjev, který by mi kdovíjak evokoval cosi hrůzyplného, ale tmavé zpracování a černočervené barvy vždy působí trochu zádumčivě. A to jsme se ještě nepodívali do pozadí, kde se krčí jakési lidské tělo. Takže to hned působí jako mord. Ale jinak je ten obrázek docela jalovej, dle mého soudu. To deska minulá působila citelně jinak.

 

Do dnešní muziky Cultes Des Ghoules se přidal jakýsi archaicky zvuk prapodivných kláves. Jejich hlas by sám o sobě zněl asi dost otravně a rušivě, ale v kombinaci s burácivým blackem jde o zcela jiný prožitek. Ten black je totiž náležitě obskurní a hnusný. Celé je to takové zašpiněné a zlé. Třeba první kousek je naprosto odzbrojující majstrštyk. Monotónní kolovrátkové tempo, kde se toho za celou dobu trvání zas tak moc neobmění, ale působí to neskutečně silně a podmanivě. Hlavně ty klávesy společně s vokálem tomu dodávají správnou šťávu. Tahle věc prostě nemá chybu. Jenže pak přijde dvojka, která mi místy dost okatě připomněla Mayhem v období De Mysteriis Dom Sathanas. Všem se vám jistě vybaví ten nakřáplý zvuk a bestiální zpěv. Tak tohle je jasný odkaz, ale žádný plagiát. Už kvůli té stopáži a celkové konstrukci skladeb. Bavíme se tu zejména o zvuku a pocitech z nahrávky.

 

 

Otevřeně říkám, že tahle muzika asi neosloví fanoušky instantního klávesového blacku. Přesto jsou zde klávesy celkem častým jevem a v častých případech i dominantou. Ale neházejte jeden nástroj do stejných vaků, neboť není pytel jako pytel. Tyhle klapky mají vskutku zajímavou barvu a náramně se tak hodí k doplnění zbytku. Takže žádné unáhlené předsudky. Hlavním motivem jsou stejně košaté kompozice, které připomínají oběžnou dráhu. To proto, že se občas otáčí kolem dokola a nemění směr. To dělá z téhle kapely určitý originál, ačkoliv mi novinka svým charakterem trochu připomněla i letošní Urfaust. Jenže oproti zmíněným, jde o výrazně ušmudlanější a divočejší provedení.

 

Těžko uhrabávat výsledek na úhlednou hromádku, když ta hudba je taková rozverně roztěkaná a divoce šílená. Nebojí se být až perverzně vlezlá a otravně s vámi cloumat, jakožto se spořádaným posluchačem, jenž s rukama v klíně naslouchá svým reproduktorům. Na to jsou Cultes Des Ghoules až příliš zlí kluci. Takže verdikt zní dost nadšeně a skoro se mi chce dávat nejvyšší body, ale to je asi předčasné. Tohle prostě baví, ten bordel je mi sympatický. Kombinace magického kolovrátku s nezkrotitelnou energií explozivního blacku je odzbrojující.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky