Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cultes Des Ghoules - Sinister, Or Treading The Darker Paths

Cultes Des GhoulesSinister, Or Treading The Darker Paths

Bhut6.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Polská blacková scéna opět úřaduje v nejvyšších číslech. Nahrávka, která svou podmanivostí omámí vše, aby jej během své produkce mohla totálně mučit a ničit. Zkrátka parádní věc.

Je to jednoduchý, Cultes Des Ghoules s další deskou a fandové blacku jsou z toho úplně pryč. Jmenuje se to Sinister, Or Treading The Darker Paths. Nu a všechno funguje tak, jak jsme si mohli za ty roky navyknout.

 

Takže pět skladeb, jejichž stopáže jsou rozsáhlé a dlouhé. Black v takovém opravdu ošklivém vyznění s vokálem, který se chvíli jeví jako skutečně frázovaný text a pak se mění v prapodivné skučení a mručení. Jediné, co mi k té muzice ale vůbec nesedí, je obal. Ruka zarážející dýku není zrovna výjev, který by mi kdovíjak evokoval cosi hrůzyplného, ale tmavé zpracování a černočervené barvy vždy působí trochu zádumčivě. A to jsme se ještě nepodívali do pozadí, kde se krčí jakési lidské tělo. Takže to hned působí jako mord. Ale jinak je ten obrázek docela jalovej, dle mého soudu. To deska minulá působila citelně jinak.

 

Do dnešní muziky Cultes Des Ghoules se přidal jakýsi archaicky zvuk prapodivných kláves. Jejich hlas by sám o sobě zněl asi dost otravně a rušivě, ale v kombinaci s burácivým blackem jde o zcela jiný prožitek. Ten black je totiž náležitě obskurní a hnusný. Celé je to takové zašpiněné a zlé. Třeba první kousek je naprosto odzbrojující majstrštyk. Monotónní kolovrátkové tempo, kde se toho za celou dobu trvání zas tak moc neobmění, ale působí to neskutečně silně a podmanivě. Hlavně ty klávesy společně s vokálem tomu dodávají správnou šťávu. Tahle věc prostě nemá chybu. Jenže pak přijde dvojka, která mi místy dost okatě připomněla Mayhem v období De Mysteriis Dom Sathanas. Všem se vám jistě vybaví ten nakřáplý zvuk a bestiální zpěv. Tak tohle je jasný odkaz, ale žádný plagiát. Už kvůli té stopáži a celkové konstrukci skladeb. Bavíme se tu zejména o zvuku a pocitech z nahrávky.

 

 

Otevřeně říkám, že tahle muzika asi neosloví fanoušky instantního klávesového blacku. Přesto jsou zde klávesy celkem častým jevem a v častých případech i dominantou. Ale neházejte jeden nástroj do stejných vaků, neboť není pytel jako pytel. Tyhle klapky mají vskutku zajímavou barvu a náramně se tak hodí k doplnění zbytku. Takže žádné unáhlené předsudky. Hlavním motivem jsou stejně košaté kompozice, které připomínají oběžnou dráhu. To proto, že se občas otáčí kolem dokola a nemění směr. To dělá z téhle kapely určitý originál, ačkoliv mi novinka svým charakterem trochu připomněla i letošní Urfaust. Jenže oproti zmíněným, jde o výrazně ušmudlanější a divočejší provedení.

 

Těžko uhrabávat výsledek na úhlednou hromádku, když ta hudba je taková rozverně roztěkaná a divoce šílená. Nebojí se být až perverzně vlezlá a otravně s vámi cloumat, jakožto se spořádaným posluchačem, jenž s rukama v klíně naslouchá svým reproduktorům. Na to jsou Cultes Des Ghoules až příliš zlí kluci. Takže verdikt zní dost nadšeně a skoro se mi chce dávat nejvyšší body, ale to je asi předčasné. Tohle prostě baví, ten bordel je mi sympatický. Kombinace magického kolovrátku s nezkrotitelnou energií explozivního blacku je odzbrojující.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky