Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na české scéně není mnoho kapel, kterých by se neslo na vlnách post/black nebo dokonce shoegaze. Přiznám se bez mučení, že já jich moc neznám. Dærrwin je nové seskupení starých mazáků. Jejich kořeny pochází ale ze zcela odlišného spektra hudebního světa. Hardcoráci dostali černé choutky a výsledkem je zajímavý mix éterického blacku s nátlakovým HC protkaný doteky ambientu. Zní to divoce? Ono to divoké je vcelku dost.

Kluci přistoupili k novému dítku vskutku poctivě a i přes krátkou stopáž čítající cca půl hodinky máme před sebou nahrávku mohutnou. Už výtvarné zpracování musí posluchače vcucnout do svého světa. Fotografie, na kterých se vydáme do Letohrádku sv. Vojtěcha, doslova pulzují zavátou atmosférou doby první republiky. Osobně z nich mám podobný pocit jako z některých výtvorů věhlasného Travise Smithe. Což berte jako příměr, protože dílo Travise je jen jedno a cokoliv podobného je jen podobné. Když si k poutavým obrázkům přimyslíte silný lyrický koncept, ve kterém se nám předkládá naše vlastní špatnost coby lidstva jako takového a citlivě zaranžovaným skladbám, máte představu o hodně nevšedním startu začínající kapely. Kapela nebere nic na lehkou váhu a tak tedy i propagace šlape takřka ve světovém měřítku. Každý druhý časopis či webzin píše novinky o události roku a tak se vkrádá cynický úšklebek, jestli není té masáže dost i na ovcoidní dav.

Zvědavost, jak to teda sakra je, mě vedla k sáhnutí po Uv'Derekh a jeho důkladnému prozkoumání. A ejhle! Jsem mile překvapen jednak dobrou muzikou, tak texty, kde jsem čekal výhradně a radikálně veganský postoj v plné polní. Což není úplně pravda. Protože textíky vedou čtenáře k zamyšlení, ale přirozenému, nenutícímu. Témata jako honba za zlatem, proměny Země i lidstva a poukázání na hlavního predátora lidstva - samotného člověka, umí být zprofanovaná, chytí-li se jich tajtrlík nebo manipulátor, ale také dokážou být velice podnětná, předkládá-li je člověk hloubavý, inteligentní… Jak na tom jsou pánové z Dærrwin nevím, neznám je. Ale texty se přibližují k druhé možnosti.

Dost už o sice důležitých aspektech díla, které většina posluchačů stejně nevnímá. Nejdůležitější je muzika a ta je dobrá. Styl jsem nastínil na začátku. Přidejme poznatek, že hodně postupů už bylo mnohokrát slyšeno. Desku tvoří osm kompozic. Půl na půl mezi instrumentálními skladbami a zpívanými. Mohlo by se zdát, že instrumentální tvoří předěly mezi zpívanými, ale tak to není. Jsou samostatné, vlnivé… Zpívané pak nabízí extrémní náklep nepostrádající chytlavé melodie. Kytary s basou nekuchtí guláš, ani nejedou to samé. Prolínají se přesně, jak mám rád. Zdenxův hlas pak dává vzpomenout na hardcorové základy a je dobře intenzivní.

Není lehké Uv'Derekh obsáhnout slovy. Líbí se mi, jak hluboko se kluci do svého díla ponořili, kolik jímavých nápadů si připravili a jak dobře celé album zaranžovali. O tom, že je velice slušně ošetřeno stran zvuku, není nutno mluvit. Ocenil bych více vlastních nápadů a méně opisování. Přesto jsem spokojený a Dærrwin budu bedlivě sledovat a držet jim palce v jejich snažení a píli.