Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Damian Dalla Torre - Happy Floating

Damian Dalla TorreHappy Floating

Jirka D.7.4.2022
Zdroj: PCM (16 bit, 44.1 kHz) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Happy Floating je deska, která vás vtáhne do děje, probudí vaši fantazii a přitom není vtíravá a vlezlá. Právě naopak - přes množství stop a nástrojů působí skromně a pokorně, skoro až překvapivě.

Damian Dalla Torre je německý saxofonista, skladatel a producent a byť se jedná o jeho sólo projekt a debutní desku vydanou čistě pod jeho jménem, bylo by krajně nespravedlivé přisuzovat veškeré zásluhy pouze jemu. Na albu Happy Floating, které vyšlo v únoru na Squama Recordings, se podílelo celkem devatenáct dalších hudebníků a plejáda jejich nástrojů je samozřejmě přímo úměrná hudební mozaice nahrávky.

 

Právě slovo mozaika mi při poslechu rezonuje v myšlenkách asi nejvíc, hned následované fantasií, hravostí, lehkostí. Všechno tohle lze na desce slyšet anebo prostě jen z ní cítit, protože mám-li být upřímný a začít tu šermovat nějakými strohými fakty, naběhnu si sám na svoje vlastní vidle. Ostatně už jen žánrové zařazení bude kulhat na obě nohy, ať už se rozhodnu pro cokoliv. Na desce se potkávají vlivy moderního jazzu, ambientu, klasické hudby, elektroniky a společně se doplňují, proplétají, hrají si spolu, dráždí se. Klarinet, saxofon, klávesové nástroje nejrůznějšího druhu, plejáda kytar, baskytara, marimba, loops, vibrafon, bicí, trombón, kontrabas, trumpeta... to všechno se vešlo pouhých osmi skladeb s celkovou délkou jen málo přesahující půlhodinu.

 

Album je komplet instrumentální a spíš než nějaké skladby s jasnou strukturou obsahuje přirozeně plynoucí kompozice založené na hudebním flow, které mají za úkol probouzet vaši imaginaci a daří se jim to zcela hravě. Jednotlivé nástroje se objevují se svým partem a zase se někdy náhle a někdy pozvolna vytrácí, jsou doplňovány elektronikou, ruchy, ambientním pozadím, které je rámuje a ukotvuje v prostoru. Klasické se tu potkává s moderním, akustické s elektronickým a společně vše ladí, funguje a proudí v harmonii. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, k čemu bych pro hrubou orientaci tuhle hudební produkci přirovnal a vlastně mě napadl jen náš Floex a třeba jeho deska Zorya, částečně díky elekronice a celkové atmosféře nahrávky album Sound of Unrest od Autumnist. Což prosím rozhodně nepovažujte za bernou minci, ale spíš za jakési vodítko pro to, co od desky očekávat.

 

 

Poměrně solidně bylo přistoupeno i ke zvuku nahrávky, který nechci říct, že snese hodně přísná měřítka, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co se ke mně v poslední době dostalo. Postrádá živost a autenticitu, ale z mého pohledu mu to úplně nevadí. Je to dílem daň za množství hostů a nástrojů, dílem přirozený důsledek množství elektronických stop a různých ruchů, které produkci desky svádí na cestu spíše počítačových úprav než do zázemí profesionálního studia s důrazem na detail. Pro komfortní poslech to ale nepředstavuje žádnou překážku, byť místy je důraz na elektronickou část aranží vůči živým nástrojům docela silný. Celkově ale převládají pozitiva a pocit spokojenosti. Happy Floating je deska, která vás vtáhne do děje, probudí vaši fantazii a přitom není vtíravá a vlezlá. Právě naopak - přes množství stop a nástrojů působí skromně a pokorně, skoro až překvapivě. A to se mi líbí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky