Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Buddha Rising - II (EP)

Dark Buddha RisingII (EP)

Victimer7.5.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Drsnosrsté spirituální cvičení pokračuje, dnes v kratším balení, což na intenzitě neubírá, ba naopak.

Již na minulém albu Inversum jsme měli tu čest s dvouskladbovým materiálem, který byl rozprostřen na hodně širokou plochu a s tím spojenou škálu možností. S novým EP se severští krotitelé temných manter rozhodli obdobně. Jen tentokrát nejde o velkou desku, ale o její mladší sestru, které k dospělosti ještě nějaký ten rok schází.


Berme to jako takovou malou oslavu deseti let na scéně. Dark Buddha Rising si za tu dobu získali jméno a jejich styl uznání. A patří mezi plodné interprety, neb mají na kontě šest alb, jeden živák a teď už i EP. Jejich místo je v podzemí, kde v chodbách osvícených loučemi vyvolávají zlo a stíny zapovězení. Zde plodí svůj rituál, zde míchají lektvary, které následně lijí do plamenů, aby mohli vdechovat jejich silné aroma a bloudit ve spleti uliček. Zaříkávají, meditují, vztekle vrčí. Ve jménu temné psychedelie, zabouchlých doomových komnat a ze stěn seškrábané špíny.


Materiál pro EP byl vytvořen již v před dvěma lety. Je to takové vyčištění vlastních chodeb, něco, co zde zůstalo v koutě a muselo to být vystrčeno na zemský povrch. Něco, co nemohlo déle setrvat ve sklepích, protože to bylo příliš silné a vzpíralo se novým meditačním cvičením. Něco, bez čeho by se kruh neuzavřel.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dark%20buddha%20rising%2017.jpg


Obě skladby k sobě vedou jisté protiklady. Nejde o jejich hudební stylizaci, ale o místo vzniku (u obou se liší) a náladovou polohu. První část nabízí těžkotonážní masáž, zatuchlou jízdu, která ve svých špínou nasáklých zatáčkách ukrývá až epicky pojaté vygradování, kde kapela náležitě předvede, co znamená smět uchopit temnotu, svírat ji a pak velebit. Ta klávesová oslava je vážně mocná. Dominantní, vznešená a přesvědčivě zlá.


V druhé části dochází ke zklidnění, k meditaci, ke hře s démony. Ať už vlastními, nebo těmi, kteří se plazí podzemím a našeptávají falešné vzkazy. Je to tiše se valící souhra psychedelie a dronujících prostor. Je to rituální představení. Celkově jsem nadšen úvodní skladbou, tou druhou už méně, protože si mne, i přes všechny dlouhé prsty podzemních bohů, úplně nezískala. Snad proto, že jsem nastaven na větší než malé množství randálu, možná, že nemám chuť vyvracet oči v sloup a oddávat se meditaci. Asi to bude tím.


Novou dvoudílnou zastávku beru spíš jako připomenutí, že Dark Buddha Rising nejsou úplně offline, že ještě vyhrábli pár minut zohavené psychedelie a pořád s ní umí přivábit ty, kteří na tomto typu špíny ulítávají. Já jsem spokojen a hraji s nimi jejich hru dál.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-k- / 13.4.20 23:41

Trojka je lepší než dvojka, ale na jedničku stále nemá. A pokud, tak obalem :-) Trojka je album, za které by kdokoli dal nevímco, ale na podobné mistry - jakými jsou FC - je třeba být přísný. Jednička je stále nepokořena a má za jedna, kdežto trojka za dvě. Tahle pětka muzikantů je instrumentálně nedostižná, ale co se bude do budoucna počítat jsou nápady. Doporučoval bych pouštět k lizu Neala Morseho co nejméně, protože jeho vsuvky nepříjemně představují všechno to, co mne na starých SPOCKs BEARD odrazovalo: přeslazenost, slizounství a takové to boží dobro. Prog s dotekem Ježíše, našeho Pána! Pusťte tam více čertů! Tleskám a čekám na čtverku......pokud se tedy Portnoy urve a najde chvilku :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky