Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Tranquillity - Construct

Dark TranquillityConstruct

Garmfrost30.6.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: DARK TRANQAULLITY se už dávno bojí šokovat veřejnost kroky do neprobádaných vod, ale umí pořád napsat opravdu dobrý song. „Construct“ je pro mě takovým průřezem posledních 15 let. Není to ale vše, co tato legenda melodického metalu umí. Vždy dodají svým písním zvláštní lesk, což ale každý fanoušek DT přece ví.

Švédské legendy melodického death metalu sice už dlouhá léta nic nového nepřinášejí, ale zato vyrovnanou diskografii se spoustou skvělých písní ano. Netvrdím, že mi všechny desky pokaždé lahodily, ale u žádné jsem nemusel nikdy ohrnout nos. Vzácné jsou i minimální změny v sestavě. V každém případě jsem u předchozí desky „We Are Void“ poprvé znejistěl a do teď si k ní nenašel přímou cestu. Možná i proto jsem zajásal při poslechu písní této desky, které mi evokovaly starší časy. I promo plky o tom, že nová deska potěší fanoušky „Projector“ či „Haven“, mě docela navnadily, avšak poučen z podobných řečí, jež se většinou minou s realitou, jsem na podobné informace opatrný.

 

Jenže tentokrát firemní lákadla nelhala. Jen tedy s tím rozdílem, že zmíněné pecky byly ve své době netradiční a progresivní, což o „Construct“ nemůžeme říct ani náhodou. Moderní ani progresivní nemůže být model starý 15 let. Nicméně moderní je výsledné vyznění, kdy DARK TRANQUILLITY zní neskutečně svěže. Mikael Stanne opět více používá svůj pěkný a čím dál lepší zpěv, zpět jsou melancholické melodie kláves, poutavé kytary. Pro ty, kteří si DT zamilovali na deskách „Character“ nebo „We Are the Void“, mám zprávu, že se potěší jen velmi okrajově. Abych to upřesnil, DARK TRANQUILLITY víceméně rozvíjí směr daný posledními deskami, ale z každé si vzali kousek, od kterého se odpíchli a my jsme tak svědky pěkných melodií, které najednou ujedou do molové stupnice, a středního tempa, které se poměrně často rozjede do kvapíku. Hbitá sóla dvojice Sundin a Henriksson se krásně doplňují, což není žádnou novinkou, ale pěkným standardem. Také Jivarp má neustále dobré a chytré nápady. Martin Henriksson tentokrát mimo kytaru zahrál i basu, což byl jeho původní nástroj, takže fanoušci jeho postupů na starších deskách mohou zbystřit. Vlastně žádný z kapely nepředvedl nic, co neznáme, ale ani nezklamal. Jen při hře nástroje páně Brändströma mám někdy pocit, že jeho klávesy nemůžou být už jalovější. Asi se nakazil při koncertních vystoupení u dlouhého Johana.

 

Nejvíce si dali současní DT práci s atmosférou, která se mění docela často a občas zní velice temně. Akle netvrdím, že se mi vždy tyto změny líbí. Mnohdy je celek doskákaný, že nedrží pohromadě („State of Trust“), přestože jsou jednotlivé melodické části parádní. Jindy jedou skladby v režii jednotného scénáře („What Only You Know“, „Apathetic“) a dávají tak vzpomenout na to nejlepší, čeho jsou DT schopni. „Uniformity“ hymnicky ujíždí právě do temných krajin a Mikaelův hlas je zde dech beroucí. Řve jak o život. Absolutně si ho dokážu představit na koncertě, kde se silou zaklání, div že se nezlomí. Což je evidentní i z klipu právě k této písni. „Endtime Hearts“ je krásně pozitivní písnička, kterou byste sice nečekali na death metalovém albu, ale DARK TRANQUILLITY se podobným nikdy nebránili, takže se žádné fiasko nekoná. I gotické melodie á la Paradise Lost jsou už dávno nedílnou součástí kompozic DT a tak se můžete vlnit i v novoromantickém hávu. Právě tyto polohy jsem měl vždycky nejraději a užívám si jich plnými doušky.

 

Avšak oproti minulosti mi DT nyní připadnou, že jim schází odvaha vrhnout se úplně jinam a šokovat i za předpokladu nepochopení. Vždyť i bájný „Projector“ byl ve své době většinově odmítnut. Bez ohledu na tenhle fakt si DARK TRANQUILLITY udrželi svoje pozice na vrcholu melodického death metalu a dokazují, že se i nadále nehodí do starého šrotu a pořád jsou zdrojem inspirací pro ostatní kapely.

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Evil / 16.12.13 1:42odpovědět

mě se deska hrozně moc líbí.. nejvíc tři písně.. velí None becoming a pak jsem málem omdlela z čistých poloh při písních What only you know a State of trust :)

Ruadek / 30.6.13 15:33odpovědět

Pro mne je jejich nová deska jednou z nejpříjemnějších v tomto roce. Souhlasím víceméně se vším, návrat k Projectoru oceňuji a očekával jsem ho s každou další deskou. Více k desce mám shrnuto v Redaktorkých Ozvěnách tohoto měsíce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky