Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkher - The Buried Storm

DarkherThe Buried Storm

Symptom30.11.2022
Zdroj: Spotify
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Málo letní, zato hodně zlověstná hudba, vhodná pro širokou hudební obec.

Darkher už asi lze považovat za stálici na scéně temného doom-rocku s folkovým nádechem a také sázku na jistotu pro fanoušky Chelsea Wolfe. Jayn Maiven aka Darkher už dávno není nová štika v rybníce, ale pro toho, kdo kapelu právě objevil, může její hudba být svěží vítr do plachet. Nová deska The Buried Storm nikam nechvátá a v klidném tempu odvypráví celých svých jednačtyřicet minut plných tísně a plíživého neklidu. Bude-li novinka vzpomínána, tak určitě v dobrém a jako ta klidnější, více usazená v atmosféře smyčců a vokálů, co nepoutá pozornost ke tvrdé kytaře.

 

Lehce klaustrofobní jízda začíná hned při úvodní skladbě Sirens Nocturne, která v roli éterického intra přenechává rockové entrée dvojce Lowly Weep. To v pomalém tempu a se špinavě nakreslenou basou drtí poslední zbytky radosti a života. Kromě toho představuje v podstatě ideální model rukopisu severoanglické zpěvačky a producentky. Obsahuje totiž vše od temné folkařiny až po doomovou jízdu apokalypsy. V mezihře Unbound vstupuje do hry jednoduchá a vždy efektivní akustická kytara. Kombinací s vokálem a podkresem vznikla vkusně vzdušná skladba, co zřejmě nikoho nepřekvapí aranžemi ani výkony. Prostě kus, co se dá poslouchat jen tak z plezíru bez potřeby vše kriticky hodnotit.

 

Album se dobře poslouchá jako celek tím, jak beze spěchu plyne. Dobře tak vyniká kontrast mezi klidnými plochami a intenzivnější složkou alba zahranou na rockovou až doomovou notu. Přísnější elektrická kytara s příjemně zkresleným zvukem se v doprovodu bicích zjevuje nad hladinou jinak klidné kompozice jako skalní hrot uprostřed hladiny oceánu za temné noci před bouří. V páté Love's Sudden Death se od první noty kumuluje napětí, které se jako těžké vodní vlny převaluje sem a tam aniž by vyvrcholilo nějakým překvapivým nápadem. Podobně do ztracena vyznívá i sedmička Immortals. Nic proti strategii nevyřčené myšlenky, ale upřímně řečeno by mě zajímalo, kam až by se jinak nadějná kompozice mohla dostat.

 

Druhé studiové album The Buried Storm akcentuje některé úspěšné postupy první desky Realm (2016), doručuje kompaktní a hlavně vyzrálý hudební zážitek. Není to jen éterický vokál, který by na sebe strhával veškerou pozornost, hodně pro atmosféru skladeb dělají i hosté se smyčcovými nástroji. Jejich zvukem je různým způsobem prosyceno všech osm skladeb. Hloubka většiny skladeb je značná a uniká mi pouze hudební poselství osmé Fear Not, My King s dost možná dobře temperovaným, ale ne příliš zajímavým klavírem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky