Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkthrone - It Beckons Us All.......

DarkthroneIt Beckons Us All.......

Lomikar11.6.2025
Zdroj: mp3, bandcamp
Posloucháno na: mp3 přehrávač, PC
VERDIKT: Darkthrone v poslední době připomínají takového toho majitele špinavého penzionu se starým plesnivým nábytkem, který ho ale prezentuje skrze zážitkový pobyt "jako tenkrát", protože ví, že kdyby to chtěl dělat pořádně, stojí to příliš námahy.

Já bych měl možná Darkthrone radši kdyby to nebyla kapela, ale kdyby to byl chábr. Stejně jako oni by měl za sebou všechny fáze života pořádnýho chlapa - začínal by jako zapřísáhlej blekoš, pak by v sobě objevil toho zastydlýho pankáče (trochu trapný v tomhle věku, ale to patří k životu), posléze by přestal pozéřit a přiznal by, že na tom heavíku taky něco je a nakonec skončil jako takovej ten životem prostřelej hospodskej vypravěč, kterýmu rádi zaplatíte rundu, když vám poví nějakou další munchansenovskou hovadinu o tom jak za sedmero horami a sedmero řekami princezna s osmi kozama žila. Neříkejte o ní Bhutovi. 

 

Jak u některých chlapů právě platí to, že s přibývajícími letokruhy nacházejí to usmíření a svoje místo ve světě, kapelám takovéto usazení ale většinou zas tolik nesvědčí. Album It Beckons It All..... od Darkthrone je bohužel kabinetní příklad této teorie. Jeho uklidněný, ambicí prostý přístup demonstruje nakolik ví, že už nemusí nikomu nic dokazovat. Stačí, když poslepuje pár olckůlových riffů k sobě, obestře je kosmickým oparem s dramatickým frázováním, na to otiskne razítko s kultovním logem a budiž světlo. Teda tma. Z určitého hlediska je to docela iritující, ale nedá se tomu zase upřít určitá sympatická vzdornost. Oni vědí co chtějí hrát a je jim celkem dlaha, co si o tom myslíte. 

 

 

Z posluchačského hlediska se pak dostanete do pozice, ze které si vztah k desce nevytvoříte skrze její písně, které jsou veskrze docela hrozné, ale skrze svojí oblibu (příp. toleranci) vůči zvuku a metalovému období, které zastupuje. Žebrácké kytarové riffy, které jsou k sobě přicvakaný dosluhující sešívačkou a prakticky nijak na sebe nenavazují, pracují v primitivním duetu, kdy jeho první část je "ta-ta-táá" vedená nahoru a druhá "ta-ta-táá" vedená dolů. Takové písně jako Eon 3 nebo The Bird People of Nordland vás tímhle budou trestat nesmířlivě. Jasně, víme, že se zde upomíná na dřevní základy žánru, který se tehdy v osmdesátých letech teprve definoval, ale dost možná na tom měly taky vliv skladatelské a hráčské limity tehdejších aktérů co mu dodávaly tehdy ten jeho svébytný punc. V podání současných Darkthone to ale zní spíš jak takový škodolibý skanzen.

 

Beze zbytku to platí i o vokálním projevu, enromně se opírajícím o zážitky s Celtic Frost, snad akorát ponížen o obstipační element ve prospěch toho kazatelského. Jeho jednobarvost tady funguje jako všechno ostatní. Je to radikální fakoff veškerému dosvadnímu metalovému progresu, ale srát vás tím začne někdy mezi druhou slokou a třetím trackem. Čtvrtý je instrumentální, abyste měli čas si to promyslet. 

 

 

Máme tady tedy desku, který je zjevně úplně jedno co si o ní myslíte, která se vrací k tomu půvabu přímočaré jednoduchosti prastarých metalů, která nám chce zase vrátit tu možnost opřít se v křesle a nechat si skrze hudbu vyprávět ty krásně jednoduché, ale velké příběhy, aniž bychom byli rušeni sólem na muší prd. Dobře, ale... co tady teda dělá ten poslední song? The Lone Pines of the Lost Planet ve svých deseti minutách komprimuje všechno dobré, co na albu je do jedné písně. Několik parádních, až stonerových riffů, dojemné přemostění s Fenrizovým něžným vytím, má to strukturu, vývoj a já vždycky během poslechu zapomenu na ten balast předtím. Darkthrone tímhle trackem sami sobě k smůle dokázali, že pořád umí napsat dobrej song, akorát je s tím asi více práce než vydávat obrok tyhle svoje olckůl jistoty. Takže na ně holt asi pořád musím mít vyšší nároky než by oni sami chtěli. Sami si za to můžou. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 20.6.25 11:32odpovědět

Cítím to vlastně docela stejně. Líbí se mi, že si autoři nahrávají, co se jim zlíbí a plujou v těch vodách tak klidně a přirozeně, že to prostě budí jen respekt. Ale stejně. Pořád tak nějak tajně doufám, že jednou přijde ta opravdová black metalová šleha. Bude to poprava půlky scény a klanění se emblému Darkthrone bude ještě intenzivnější, že každý, kdo půjde chcát na zeď, tam jednoduše vykreslí to ikonické logo. Ale abych to nezamluvil... Co je to za pohádku z toho úvodu, prosím?

Wurdulak / 14.6.25 11:22odpovědět

Skvělá recenze. Při poslechu jsem měl z alba úplně stejné pocity, jen nejsem schopný je tak krásně převést do textové podoby.

Lomikar / 15.6.25 0:30odpovědět

Moc děkuji! I díky tomu, že mám poslední dobou pocit, že mi hnije mozek a ztrácím jistou pisatelskou citlivost. Sem tam tohle člověk potřebuje číst, aby ho to táhlo psát a přemýšlet o muzice dál. Takže ještě jednou dík.

Wurdulak / 16.6.25 17:26odpovědět

Není vůbec zač, ať se daří i nadále.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky