Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
David Lynch - The Big Dream

David LynchThe Big Dream

Victimer12.8.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Druhá hudební zpověď mistra Lynche nenavazuje na neotřelost debutu stylem, ani nápaditostí. Jen tak bezvýznamně světélkuje ve tmě verandy domu, kde sedí starý písničkář, který nemá co říct.

DAVID LYNCH coby skladatel, to je umělec dávající svým hudebním myšlenkám defintivní tvář až po šedesátce. Teprve dva roky staré debutové album "Crazy Clown Time" bylo experimentální, bylo provokativní, bylo mystické a především bylo hravé. Jediné co mu scházelo, byla možnost považovat jej za dokonalé, ale dalo by se říci, že k tomu scházelo mnohem méně, než jsem si byl schopen v době jeho vydání připustit. Starý pán se uvedl skutečně dobře. Když tedy na chvíli zapomenu na fakt, že jeho úplné hudební začátky šlo zaznamenat ještě o pěkných pár let dřív. Bavme se ale o albech a jejich posláních. O prvním, přinejmenším překvapivě dobrém, už byla řeč. Na řadě je tedy aktuální novinka "The Big Dream". O té se to samé v bledě modrém bohužel říci nedá.

 

V experimentálním duchu se pokračuje, vše je patřičně zastřeno, prošpikováno elektronikou, ale to hlavní gró, tedy venkovské blues songy, jsou příliš usedlé a skladatelsky mravné na to, aby nám daly záminku je neustále chtít. Dva, možná tři prsty by mi stačily k tomu, abych si ponořen do křesla mohl v klidu zabroukat opravdu zajímavou skladbu, která narostla do bohatších rozměrů. Jinak je vše přidušeno, bezprostorové, jako kouř v místnosti, kde není puštěný větrák, aby trochu pročísl tabákové klima. Další položkou alba je nezbytná psychedelie. Ta se snaží popohnat smutné večerní balady trochu zajímavějším směrem, ale jde spíš o úsměvné prosvěcování nečeho, co má stejně zůstat ve tmě.

 

Na celkovou atmosféru byl LYNCH vždycky kabrňák. Podařilo se mu jí nastolit v případě první placky, má jí i novinka, ale ne takovou, aby zakryla vnitřní nedůvěru v unaveného muže brouzdajícího svými vzpomínkami. Chtělo by to poněkud svěžejšího vypravěče. Bolest, která by měla z alba proudit a snad i proudí, nezachraňuje pocit nekomplikované chmurnosti uvádějící poslech do lehké letargie, kdy už člověk prakticky nic nečeká. Hledal jsem, čekal, po různu měnil svůj přístup, ale "The Big Dream" mi možnost snění velkého snu v oparu experimentálního blouznění na okraji rock and blues nenabídlo. Řekněme si to natvrdo - novinka DAVIDA LYNCHE nudí.

 

http://cdn.pitchfork.com/news/51289/5240e08d.jpg

 

Věřím tomu, že změny, které LYNCH na svém druhém albu provedl, měly své opodstatnění. Nikdo přece nechce nahrát svou předchozí práci, kterou jen za pomlčkou vystřídá to nepěkně se tvářící oštítkování "vol.2". Nikdo nechce stát na místě a už vůbec ne tento postarší elegán s jiným než běžným vnímáním uměleckého světa. DAVID LYNCH tedy učinil krok stranou a nahrál album, které nemělo debut moc připomínat. Slabším naturelem nových skladeb se tak ale děje i ve smyslu kvality. Ta je nyní o třídu níž.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 12.8.13 15:55

Počítám, že minimálně jednu skladbu z předchozí desky jsi už určitě někde slyšel - Good Day Today. Zkus sosnout a uvidíš. Novinka takovou nemá, divně se šine, je jiná, nedá se na ni tancovat :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 12.8.13 18:15odpovědět

Člověče sosnul jsem si YT a nikdy jsem to neslyšel. Zvláštní hudba, čekal jsem něco trochu jiného. Asi sjem příliš zdeformován jeho dvorním filmovým skladatelem a takhle taneční věc mě docela překvapila.

Victimer / 12.8.13 15:55odpovědět

Počítám, že minimálně jednu skladbu z předchozí desky jsi už určitě někde slyšel - Good Day Today. Zkus sosnout a uvidíš. Novinka takovou nemá, divně se šine, je jiná, nedá se na ni tancovat :)

Ruadek / 12.8.13 10:02odpovědět

Tak o tomhle jsem popravdě neměl nejmenší tušení. O tom, že sám král úchylně temné atmosféry sám komponuje hudbu, to jsem tedy skutečně překvapen. Na doporučení vyzkouším jeho prvotinu a uvidíme, jak se popasuji s druhotinou. Zajímá mě, zda nějakým způsobem čerpá z Badalamentiho (ovlivnění tu prostě musí být) a nakolik se atmosféra jeho hudby přibližuje filmům, případně jakým z jeho tvorby. Každopádně zajímavé, velmi děkuji za tip.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky