Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - A Frail Becoming

Daylight DiesA Frail Becoming

Michal Z3.1.2013
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Ryzost, uvěřitelné atmosféry, melancholické melodično a uctívání doom žánru jsou hlavními devizami současných Daylight Dies. To, co u evropských ikon žánru ztrácím, za Atlantikem nalézám.

Po čtyřech letech se američtí náladotvůrci Daylight Dies dokopali k vydání další porce melancholie a tíživých melodií "A Frail Becoming". Album zní kompaktněji a dotaženěji než předchůdce. Drsnost deathového dochucovadla se z hudby pomalu vytrácí a kapela se vyloženě pohybuje v šedém melancholickém vesmíru. Na druhou stranu dochází dech pestrosti, která byla dříve hmatatelná skladbu od skladby. Beru to však jako daň k sevřenějšímu a celistvému výkonu. Ubyla naštěstí pachuť z inspiračních předloh, které předchozí album zneužívalo až příliš. Přináší totiž porci onoho něčeho navíc, co činí nahrávku zajímavou nad šedostí průměrnosti. 

 

Daylight Dies si pevně opečovávají vlastní styl, který načrtli albem „Dismantling Devotion“; album následující a roky ticha po něm možno brát jako zpytování chybného kroku z vytyčené vlastní stezky. Melancholie, které jest dovoleno vykvétat na podhoubí zmaru a tíživých, svírajících středně rychlých temp, jsou více než živé a dovolují vstoupit do nehmotna a kráčet společně s hudebníky jejich fantazií. Hustota a nepropustnost nálad nedovoluje jediný pohled z rámce ven, do reality. Tak tomu je do posledního tónu, který hudebníci chtěli vyřknout. Plnotučné melancholie a nefalšované tíživé nálady, rytmy stvořené vyspělými lidmi, kteří nalezli vlastní místo a způsob vyjadřování. Vše plyne jaksi samozřejmě a švy mezi klidnými a energií nabitými částmi jsou příjemné a inteligentně nepatrné.

 

O původnosti a originalitě souboru netřeba diskutovat. Tyto vlastnosti se u Daylight Dies nenacházejí, neb jsou "pouhými" řemeslníky stylu. Inspiračních souborů, které pánové vyvolávají z paměti, je zástup. Myslím, že každý, kdo tuto kapelu zná, nehledá u ní nic převratného. Činím tak i já. Jen se nechávám unášet hudbou.

 

Daylight Dies se naučili velmi kvalitně využívat jemnějších materiálů. Nesklouzávají k jejich užívání nadbytečně, ale jak už je u těchto Američanů pověstné, sahají k nim skutečně v míře potřebné. Album tak není bouráno na fragmenty, ale stále funguje jako celistvý živoucí organismus. Hudba pramenící ve sbírce „A Frail Becoming“ bezpochyby patří k dnům probouzející se zimy a dlouhých stínů. Na hlavu nasáklou chmurnými náladami přikládám chladivě příjemný obklad - Daylight Dies.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 30.5.17 8:02

S Muchou to mám tak, že mě bavila první deska kromě skladby Ježíš. Bohužel právě ta se chytla a bohužel právě tím směrem (tedy směrem laciné sprosté zábavy ... a klidně mě považujte za suchopárného moralistického idiota) se Mucha vydala v mnohem větší míře na další desce (třeba Kamil). Na novém albu si dokážu užít tak polovinu věcí v čele s dobře udělanou satirou (až parodií) Láska, kde Mucha ale využívá úplně stejné postupy jako ty, které zesměšňuje. Přijatelné skladby jsou snad ještě Hipster, Schmutzige Madchen, s trochou tolerance Nána. Robert a David je blbost, Pan Píča je trapnost v tom duchu, jak píšu v úvodu - prostě za hranou. Pak už mi to přijde jako předělávání jiných interpretů na trochu jiné texty, což je zábava k táboráku po deseti pivech, ale na regulérní desku mi to přijde tak nějak málo. Mucha bohužel klesá hlouběji do bláta vulgárního folku a ani ta šikovná kapela kolem ní to není schopná zachránit. Škoda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky