Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies / Beyond The Ghost - Crier

Dead Melodies / Beyond The GhostCrier's Bane

Symptom30.11.2020
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC / CreativeGigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Pozoruhodná výprava do hnijícího srdce Viktoriánského Londýna s osvědčenými průvodci z řad tvůrců temné kinematografické hudby.

Spojování sil bylo a stále je populární napříč všemi žánry a stalo se ústředním tématem i v případě desky Crier's Bane (2020) tvůrčího dua Tom Moore (Dead Melodies) & Pierre Laplace (Beyond The Ghost). Tato anglicko-francouzská koprodukce dokázala na svém prvním společném výtvoru zhodnotit po léta střádané hudební znalosti a dovednosti jako i vhled do žánru. Nahrávka vyniká širokou paletou nástrojů, s nimiž interpreti čarují různou intenzitou v duchu ambientních a drone standardů. Jedno je však jisté: pod střechou vydavatelství Cryo Chamber z amerického Oregonu se dějí zajímavé věci.

 

Solidní hodinová výprava do starého Londýna v dobách, kdy této metropoli slušela temnota a nebylo v ní bezpečno, má za cíl provést posluchače dějištěm strašlivé vraždy. Nocí plnou stínů a tísnivých pocitů, co evokuje příběh ve stylu Jacka Rozparovače. K navození té správné atmosféry výborně slouží sugestivní obálka desky z rukou kmotra žánru, Simona Heatha z Atrium Carceri. Je postava zahalená v plášti obětí nebo samotným vrahem? To zjistí pouze ten, jehož duch projde portálem k balustrádě do centra dění...

 

Dlouhé rozpracování základního obrazu místy bojuje s rozvláčností a člověk by se nezlobil za trochu akčnější přístup i za cenu použití stokrát provařených lekavých klišé. Modální způsob zpracování ubírá hudbě na prvku překvapení. Toho se nedočkáte v rovině schematické ani dynamické. Na druhou stranu poslech jasně odhaluje, že deska Crier's Bane nespadla z vakua a je za ní kus práce. Hudební umělecké řemeslo zpracované do figury a vyjádřené množstvím různorodých hudebních nástrojů to jasně dokazuje. Deska tvoří pevný monolit bez výrazného "jednorožce", skladby, která by vyčnívala nad ostatní a tvořila pomyslný klimax. Dílo se hodí k nepřerušovanému poslechu ve večerních hodinách jako potrava pro vnitřní zrak.

 

Crier’s Bane v sobě má potenciál uspokojit nenáročné posluchače, ale i ty náročnější, kterým nestačí dílo z modré sféry jedniček a nul a dožadují se fyzických, člověkem ovládaných nástrojů. Desce dodává šmrnc hlavně příběh samotný, který roste v hlavách posluchačů úměrně s jejich schopností imaginace. Efekt zesílení představ a jejich korelace s hudbou je zde klíčovým faktorem z hlediska ocenění vnitřní kvality nahrávky. Sice mi k dokonalosti chybí více hudebního napětí, co rozběhá mráz po zádech a dělá stíny tmavší, ale i tak duo Moore & Laplace zahrálo na svém debutu "dobrý laufy".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky