Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies - The Masterplan

Dead MelodiesThe Masterplan

Symptom30.6.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Vesměs akvarijní ticho přichází s nabídkou být přítomen aktu stvoření. Vítejte na Zemi 2.0.

Hudba pro chvíle pohody je terminus technicus, kam schováte, co potřebujete a dalo by se tak referovat i o novince The Masterplan z dílny Dead Melodies. Základním předpokladem pro takové prohlášení je záliba v na první pohled temnějších náladách. Mám-li brát obal desky jako základní premisu k samotnému hudebnímu obsahu, pak jde o přiléhavé zpodobnění toho, co vás čeká a netřeba snad ani dodávat, že autorem grafického doprovodu není nikdo jiný než Simon Heath z Atrium Carceri.

 

The Masterplan představuje temný ambient se vším, co k němu patří. Včetně toho, že recenze na takto abstraktní dílo je disciplína zahrnující zejména povšechné zhodnocení zdatnosti autora a pak už jen pocity a dojmy vyvolané poslechem. Mastering zní dle očekávání dobře a bez podrobnější znalosti použitého hardwaru a nahrávací techniky těžko vyvozovat cokoli dalšího. Vznik hudby bych odhadoval na metodu "in vitro", tedy digitálně, formou hudebního softwaru, syntezátoru a tak podobně. V případě daného žánru není problém povýšit obsah nad formu a odpustit si potřebu představy muzikanta zápasícího se svým "opravdovým" nástrojem. Byť ani to není zcela vyloučeno.

 

Temný kinematografický ambient jako žánr má ve své DNA zakódované riziko natahované nudy a nezřídka se takový scénář beze zbytku naplňuje. Otázku, jak to navlíknout, aby to fungovalo, vyřešil Angličan Tom Moore přes příběh. Ve světě budoucnosti, kde se Světové radě vymyká z rukou správa Kyberzóny, se blíží mytická potopa světa v podobě kolapsu civilizace. Na černém trhu se množí transgenetické modifikace, dochází ke zneužívání kontroly mysli, budovy vládních úřadů lehly popelem, vojenská rozvědka už neexistuje a bankovní depozity kryptoměn jsou vykradené. Pár přeživších, osvobozených od technologické víry, resetuje planetu… Hudební doprovod k obrazům dystopické společnosti, kde kybernetizace vymazala většinu populace a stvořila prostor pro nový úsvit lidstva, je malovaný klidným, ale temným hukotem.

 

Iniciace do velkého hackerského plánu začíná jedničkou The Amaranthine Expansion, která odhaluje celkovou náladu a zároveň trochu plochou dynamiku alba, které se odehrává především v rovině zvolna se prolínajících ruchů, přikrášlených samply (např. jedoucí vlak ve dvojce Trojan Infiltration či klapající klávesnice v sedmé Winter's End) bez výrazných překvapení. Některé části gradují vyšší hlasitostí samplů, jinak nic zásadního. The Masterplan určitě neobrátí žánr naruby, na to se až příliš drží zavedených postupů a kalkuluje hlavně s atmosférou, nikoli s inovativní instrumentací. Ve spojení s bází příběhu může nahrávka konvenovat futuristicky laděnému posluchačstvu se slabostí pro tento druh hudby.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky