Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies - The Masterplan

Dead MelodiesThe Masterplan

Symptom30.6.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Vesměs akvarijní ticho přichází s nabídkou být přítomen aktu stvoření. Vítejte na Zemi 2.0.

Hudba pro chvíle pohody je terminus technicus, kam schováte, co potřebujete a dalo by se tak referovat i o novince The Masterplan z dílny Dead Melodies. Základním předpokladem pro takové prohlášení je záliba v na první pohled temnějších náladách. Mám-li brát obal desky jako základní premisu k samotnému hudebnímu obsahu, pak jde o přiléhavé zpodobnění toho, co vás čeká a netřeba snad ani dodávat, že autorem grafického doprovodu není nikdo jiný než Simon Heath z Atrium Carceri.

 

The Masterplan představuje temný ambient se vším, co k němu patří. Včetně toho, že recenze na takto abstraktní dílo je disciplína zahrnující zejména povšechné zhodnocení zdatnosti autora a pak už jen pocity a dojmy vyvolané poslechem. Mastering zní dle očekávání dobře a bez podrobnější znalosti použitého hardwaru a nahrávací techniky těžko vyvozovat cokoli dalšího. Vznik hudby bych odhadoval na metodu "in vitro", tedy digitálně, formou hudebního softwaru, syntezátoru a tak podobně. V případě daného žánru není problém povýšit obsah nad formu a odpustit si potřebu představy muzikanta zápasícího se svým "opravdovým" nástrojem. Byť ani to není zcela vyloučeno.

 

Temný kinematografický ambient jako žánr má ve své DNA zakódované riziko natahované nudy a nezřídka se takový scénář beze zbytku naplňuje. Otázku, jak to navlíknout, aby to fungovalo, vyřešil Angličan Tom Moore přes příběh. Ve světě budoucnosti, kde se Světové radě vymyká z rukou správa Kyberzóny, se blíží mytická potopa světa v podobě kolapsu civilizace. Na černém trhu se množí transgenetické modifikace, dochází ke zneužívání kontroly mysli, budovy vládních úřadů lehly popelem, vojenská rozvědka už neexistuje a bankovní depozity kryptoměn jsou vykradené. Pár přeživších, osvobozených od technologické víry, resetuje planetu… Hudební doprovod k obrazům dystopické společnosti, kde kybernetizace vymazala většinu populace a stvořila prostor pro nový úsvit lidstva, je malovaný klidným, ale temným hukotem.

 

Iniciace do velkého hackerského plánu začíná jedničkou The Amaranthine Expansion, která odhaluje celkovou náladu a zároveň trochu plochou dynamiku alba, které se odehrává především v rovině zvolna se prolínajících ruchů, přikrášlených samply (např. jedoucí vlak ve dvojce Trojan Infiltration či klapající klávesnice v sedmé Winter's End) bez výrazných překvapení. Některé části gradují vyšší hlasitostí samplů, jinak nic zásadního. The Masterplan určitě neobrátí žánr naruby, na to se až příliš drží zavedených postupů a kalkuluje hlavně s atmosférou, nikoli s inovativní instrumentací. Ve spojení s bází příběhu může nahrávka konvenovat futuristicky laděnému posluchačstvu se slabostí pro tento druh hudby.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky