Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead to a Dying World - Elegy

Dead to a Dying WorldElegy

Victimer7.5.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Žalem se propíná tělo, tahle planeta i poslední, bagrem rozorané pole. Elegy je dobrá deska k zamyšlení, ale větší charisma jí chybí.

K sedmičlenné formaci Dead To A Dying World se dostávám poprvé, nějak mi do této chvíle proplouvala mezi prsty. Není to omluva, ani sázka na jiné koně z dřívějších dob, je to prostě fakt. Přitom je Elegy již třetím albem kapely, jejíž styl by mi měl být bližší už dávno. Zůstaňme ale v závětří přítomnosti, bez zbytečných závaží a srovnávání. Dead To A Dying World (ten název mi nejde z huby teda vůbec) hrají svou variantu doom metalu, kterou jsem si dovolil doupravit kontrolním označením "post". Ano, základem budiž doomová produkce a melancholické tížení běžných okamžiků, ale čistý doom to není. Kapela je otevřena dalším vlivům a malé dávce experimentů. Slyším typické post metalové a post rockové momenty, blackový skřehot a někdy až s našimi kraji příbuzenské folklórní klima.


Dead To A Dying World nenabalují na svůj na doom metal další prvky, aby jej živili, ale aby vyjádřili jeho nespoutanost. Projev kapely je sám o sobě zamyšlený a smutný, ale také svobodný a divoký. Má to svá pravidla. Dbá na celkově sklíčenou atmosféru, kdy v závěru svých sdělení jen naprázdno nepolkne, ale snaží se o vykřičník na konci každé věty. V jejich podání je ta dramatizace možná víc na pohodu, ale o jejím významu nelze pochybovat. I ta pohoda je jen zdánlivá.

 


Stylově se přelévající doom metal kapele svědčí, přesto nenabízí absolutní top náladových střetů. Co podle mě kapele chybí, je úplná schopnost vnést posluchače víc dovnitř, dát mu pocítit, že ta bolest kolem nás je skutečná. Dead To A Dying World dovedou zaujmout a donutit přemýšlet, ale není to navěky. Je to taková malá demolice vlastních nadějí, kdy o ně úplně nepřijdete, protože se dál samovolně vrací. Pořád je to ale velmi sympatická společnost. Je to hudba k souhlasnému pokývání, že takto by to rozhodně šlo, ale husina se nedostaví. Spíš ono provařené a trochu smutné "sejde z očí, sejde z mysli". Což nemyslím nijak zle, ale někdy se ta divokost kapele vymkne a zní až nezdravě chaoticky. Komplikovaněji, než by měla. Ta kombinace rychlosti a řvaných vokálů mi někdy přijde až protivná. Je evidentní, že Dead To A Dying World zní mnohem lépe a přirozeněji v místech, kdy nikam nechvátají a konají s rozmyslem. Rychlost ani volnější mravy jim možná nepřekáží, ale někdy je ta přemíra snahy už za hranou.


V úvodním songu Syzygy se vypráví, mlží a smířeně plní opar kolem nás. Jako by se protli naši Nylon Jail s Wrekmeister Harmonies a něco ze svých zakaboněných zpovědí dali právě Dead To A Dying World. Je to ale jen jedna poloha alba Elegy, jeho začátek, zpívaná předmluva. Pak se naštěstí pod kapelou urve větev a ta s přece jen vyjevenějším výrazem padá na zem, aby rozehrála svůj díl žalozpěvu této planetě. Ve druhé skladbě The Seer´s Embrace Amíci názorně předvádí, kde je jejich hlavní síla a jak široce se umí rozevřít. Základní doom metalový kámen živí kus folklórních dozvuků, které sebou chtě nechtě nese viola. Tiše se rozehrají post rockové tóny kytar a volně se přechází z polohy divokých peřejí do klidu dálek, které pomalu mizí z dohledu. Dead To A Dying World křičí i šeptají, ve vichru i bezvětří. Plni emocí, dávají najevo bezbrannost, ale také vůli s ní bojovat. Jsme přece ve skutečnosti tak malí... Také Empty Hands, Hollow Hymns předvádí, jaké jsou možnosti a prostory k pohybu kapely. Ve vší odvaze i porci křečovité snahy jít dál a výš.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dtadw.jpg


V tichu samoty je Elegy vhodným společníkem na chvíle, kdy chce být člověk mimo jakékoliv dění. Album v sobě spojuje doomovou melancholii, na kterou jsme zvyklí z našich končin, s typickými postupy a prvky pro kapely, kterým je dobře za oceánem. Kroužení nad více styly, ze kterých bych vypíchl post metal, post rock a black metal. Žal, který nabízí Dead To A Dying World je milým průvodcem, ale jeho hlavní úloha končí v době, kdy začnete žádat trochu víc, než jen obhlídku míst, kde už to znáte. Střídá nádherné věci s těmi, nad kterými mávnete rukou. Pere se to ve mně, nemohu si pomoci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky