Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Od prvního kontaktu s kapelou Deadspeak běží všechno na vlně ryzí sympatie, a to navzdory objektivní skutečnosti, že se vlastně jedná o nadšenecký underground, který měřit přísnými kritérii znamená moc toho nenaměřit. Jenže jaký jiný udělat závěr z toho, že kapela sama o své vůli posílá svoje první velké album, rovnou přikládá další dvouskladbové EP, píše k tomu krátkou zdravici (ručně) a ze všeho cítíte upřímné nadšení pro věc?! Celý tenhle příběh vás jakoby posouvá do předinternetových dob, kdy všechno fungovalo sice o poznání složitěji, ale díky nutnosti vynaložit určitou námahu taky o poznání věrohodněji. Ostatně i muzika, kterou Deadspeak hrají, je z kategorie historických relikvií, která by byla aktuální v dobách, kdy většina fanoušků metalu byla mnohem víc porostlá na hlavě než na zádech.

Přesto historie této kapely není až tak hluboká a za počátek se uvádí rok 2008, odkdy dvojice Krakus a Latex tlačí tuhle práchnivou káru určitým směrem. Asi vpřed. I když těžko říct, po dvou demech z úplných počátků se následujících třináct let nic nového nevydalo a až loni spatřila světlo světa plnohodnotná debutní deska Human Alchemy, která je vlastně důvodem i pro tento text. Co bylo v mezidobí, nevím. Současnost je old school death metal se vším všudy, přičemž kapela samou svou hudbu hodnotí jako occult death heavy metal, pod čímž si můžete představit muziku, která se o horní příčky hitparád bude ucházet jen těžko.

Faktem je, že celá tahle produkce Deadspeak má své kouzlo a jejich záhrobně znějící death metal bez jakýchkoliv příkras zaujme především (a možná i jenom) upřímným a poctivým přístupem. Kdo bude očekávat nějakou složitější instrumentaci nebo skladatelskou bravuru, nedočká se. Kdo bude očekávat jakoukoliv formu nebo jen náznak moderny, současnosti, aktuálnosti, nedočká se. Kdo si myslí, že tahle jejich hudba bude oplývat zvukem, který by snesl přívlastek alespoň standardní, myslí si špatně. Způsob vzniku v češtině výstižně popsaný jako „na koleně“ je jim vlastní a nastavení priorit je slyšitelně odlišné od něčeho, co bych nazval dnešním metalovým mainstreamem. Na druhou stranu mi přijde vyloženě osvěžující zase jednou po čase slyšet akusticky sejmuté bicí, i když jejich velká část není moc slyšet a v popředí se drží pouze zuřivě otloukaný virbl.

Pokud nicméně nabýváte postupně dojmu, že album Human Alchemy s tím ručně kresleným logem a grafikou celkově bych řekl spíše nešťastnou je vyložená undergroundová ostuda, tak to zase pozor. Celá ta tři čtvrtě hodina má slušný groove, málo míst, která bych nazval hluchá a jakýs takýs standard kytarově hutného death metalu bez vyložených přešlapů (pro základní orientaci myslete třeba na staré Six Feet Under). Okultní rozměr z žánrového řazení bych částečně hledal asi jen v textech (většinou polština), v hudbě kromě občasného kvílivého kytarového sóla žádné kulty neslyším. Celkově se není třeba ničeho bát, navzdory takové bubu tematice je to vlastně docela příjemná zábava a připomenutí toho, že i v dnešní době lze velmi snadno znít naprosto archaicky a přitom smysluplně. Obrázek CD edice máte TADY.

Deadspeak - No Respect... Neither for Living Nor for the Dead (EP)

Tomasz Prokop - zpěv / Krakus - kytara / Ataman Tolovy - baskytara / James Stewart - bicí

vydáno 04/2024 na Monomaniax Productions

Nové dvě skladby jsou o poznání zuřivější, zvukově ostřejší, rychlejší a nekompromisnější. Navzdory tomu, že zvuk je opět čistá garážovka, je to tentokrát garážovka sofistikovanější, s hall efektem na vokálu, se slyšitelnou baskytarou a úplně jinak nastavenými bicími. Rozdíl je hlavně v rychlosti a dravosti, z muziky čpí mnohem víc síry a vzteku, takže má člověk dojem, že Krakus s Latexem začali sledovat politické dění. Zpracování v čistě papírovém obalu a lisovaným CD je nadstandard (k mání i jako kazeta), byť zrovna pro tento případ by byl naprosto odpovídající nosič sedmipalec. Každopádně No Respect!