Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deafheaven - Ordinary Corrupt Human Love

DeafheavenOrdinary Corrupt Human Love

Victimer3.8.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Medová tříšť nestudí jako dřív a démoni ze snů jsou zahnáni do kouta. Deafheaven jsou stále sví, ale na novince více otevřeli okna, své klidnější já a strašení šlo do pozadí.

Ono se to řekne, medová tříšť. Ale vlastně to v případě této kapely neznamená nic jiného, než to věčné spojení, kdy vše sladké co najdete po baráku a ve své hlavě dáte dohromady s bzučivým základem black metalu, zamícháte, mrknete, že výsledek je něco ve stylu hořké čokolády a servírujete. To sladké je jen někde, zbytek pořád docela křiví hubu. Ale to stačí. Pořád víte, že se k tomu co tolik láká nabírat lžičku za lžičkou stejně dostanete. Nejvýrazněji se Deafheaven se svou kombinací snů a utrpení vytáhli na albu Sunbather, kdy se o nich mluvilo asi nejvíce. Jak pochvalně, tak s jistou mírou škodolibosti. To už k tomu jak svou hudbu pojali prostě patří. A že mnoho ortodoxních novinku rovnou odsoudí, to je téměř stoprocentní. Pokud se totiž na albu New Bermuda spíš jen pokračovalo v osvědčeném formátu, novinka na to jde jinak.

 

Ne od lesa, ale z ulice. Ze života kolem nás, ne z útěků za svobodou, kde se tělu chtělo vyřvat všechny bolístky. Mysl je pořád volná, možná je hlava v oblacích ještě víc než v minulosti, ale přitom je všechno civilnější, reálnější. Vždyť i všední ráno má své kouzlo. Ať už jste kdekoliv. Člověk se jen podívá z okna a vidí, že je všechno v pořádku. Slunce svítí, mraky se honí po obloze a popeláři přijeli včas. Ordinary Corrupt Human Love je znovu albem, které v sobě míchá koktejl snivé jemnosti a drsných výběhů skrze les, ale dnes je ten poměr výrazně jiný. Řekl bych až revoluční. Jako by si Deafheaven řekli dost. Jsme sice metal, ale proč jím plnit skoro celou desku, když se toho dá vyjádřit víc lehčí a vzdušnější formou. Pojďme si to vyzkoušet, ukázat si, jestli nám to půjde. Ono to stejně bylo cítit ve vzduchu, že jednou podobná deska vyjde. Že se ten klid a křehkost protáhnou škvírkou mezi stromy a budou víc na očích.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/deafheaven%202018%20ii.jpg

 

Děje se tak právě teď. Novinka je rozdělená pěkně 50:50. Jako třeba v Glint. Z každé strany se začíná ve stejnou dobu a se stejnými šancemi. Není to ale závod, ale setkání a vzájemná koexistence. A musím říct, že se to docela daří. I přes četné komentáře si sice nemyslím, že by Ordinary Corrupt Human Love byl, jak říkáme my Češi, kdovíjaký mástrpís, ale že je to deska, která svým naturelem vyloudí nejeden emoční příznak, to je bez debat. Deafheaven jsou pořád smutní a melancholičtí, jsou pořád neurčití a beroucí život takový jaký je přes barevnost skleněnky. Nikdo jim nevzal jejich představy, ani když se zdá, že stojí na zemi mnohem pevněji. Někdy jsou zkrátka krásní a přesvědčiví, jindy zase trochu vrávorají.

 

A přesně tak beru i novinku. Jsou na ní místa a pasáže, které jsou načasované a vygradované přímo fantasticky (vemte si třeba takovou Canary Yellow), ale pak se najdou i takové, kde to zaskřípe a ten nesoulad je do uší bijící. Za mě například blackový zpěv v úvodní baladě You Without End. To fakt ne. Ona mi sice časem k srdci přirostla, ale pořád jako by demonstrovala, že není úplně vše vyladěno. To asi proto, že jí víc sluší být úplně potichu a moc si netroufat. Naopak Worthless Animal, která je hozena do vody podobným směrem, umí být ve své podstatě víc divoká a odvážnější, než aby si přiškrceně cosi mluvila ze snu a jen lehce omílala břehy. Takovou naštěstí nezůstane a když je třeba, hezky si odfrkne.

 

 

Všechno je to o souladu. A uvěřitelnosti. Těžko totiž věřit něčemu, co zní nepatřičně a v některých fázích dokonce blbě. V Night People, kde se ohřála i Chelsea Wolfe, je ta lehkost uvěřitelnější. Jednoduchá, bez blbých křiků nazdařbůh. Stejně tak Near, což je vlastně klasický shoegaze song, kde slunko překrývá stíny a lehce šimrá na kůži. Nic víc není potřeba. Deafheaven jsou schopní nahrát étericky rockový song, jsou schopní jej propojit s čertovskou klasikou (někdy tedy dost kostrbatě) a co jim jde pořád nejvíc, je klasický metalový song, ve kterém to šlape od začátku a přidává se na atmosféričnosti a gradaci, tak aby se dostavil pocit plného uspokojení. Tak jako v případě Honeycomb nebo ve zmiňované Canary Yellow.

 

Vybírám si, ano, a novinka mně k tomu nutí. Má takový charakter. Umí být skvělá společnice, ale taky úhybná a trochu falešná. Přesto ji mám rád, to rozhodně. Poslechy Ordinary Corrupt Human Love patří mezi nejfrektentovanější za poslední dny a bylo jen těžké odolat. Tahle muzika je mi šitá na míru, takže jsem vydání tohoto alba bral jako velkou radost a výzvu se vzájemně poznat. Povedlo se a to je to hlavní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky