Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decapitated - Cancer Culture

DecapitatedCancer Culture

Sorgh27.7.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Současní Decapitated jsou silní, sebevědomí a zdatně roubují zbytky deathmetalu do trashového podrostu. Samo o sobě dobrý důvod k tomu vyslechnout jejich zdravotnický apel.

Není mnoho titánů, kteří by se mohli opřít o léty prověřenou sestavu a nemuset na ní změnit ani zbla. Musí jít o hotové požehnání projevující se v alchymii té které kapely. Bohužel věčný problém se sestavou se týká i poláků Decapitated, kteří koncem května urvali ze řetězu své nové album. Na personální škatulata jsme o této kapely zvyklí, a tak asi nebude překvapením, že sestava podepsaná pod minulou řadovkou je minulostí a Decapitated skončili ve třech. Stará puška Vogg, křikloun Raffael a novic James Stewart za bicími. Nepříjemná věc tohle, proto bylo nutné pro nové album sehnat žoldáka na basu, kterým se stal Jamesův parťák z Anal Stench Pawel Pasek. Jakmile si věci i lidé sedli, mohlo se jít na to.

 

Nemůžu se zbavit dojmu, že nejen sestava, ale i obaly desek jsou bolestí kapely. Od Organic Hallucinosis z roku 2006 jde o pokusy ve stylu každý pes jiná ves a jsou to veskrze smutné výsledky. Letos to není jiné a jen těžko v tom hledám tu správnou myšlenku. Ale obal kapelu nedělá... Kdo Decapitated sleduje, ví, že se z velice zajímavé deathmetalové polohy spustila do populárnějších vod, ve kterých se sváří coreové a groovemetalové proudy. To už bylo mnohokrát zmíněno, proto nebudu mlátit prázdnou slámu a jen řeknu, že čekání na novinku u mě proto nevyvolávalo žádné mimořádné očekávání. Spíš z povinnosti a věrnosti jsem sledoval datum vydání. Vypuštěné singly cosi naznačovaly, ale chtěl jsem si počkat na celek a pak si udělat definitivní názor. A kupodivu se jím stala lehce nadprůměrná spokojenost a celkem překvapivý pocit, že mě to album baví. Stačí se neohlížet zpět, nesrovnávat a bez předsudků se ponořit do jejich současné práce.

 

Takže pouštím, docela dobrý, dobrý a najednou třetí skladba Just A Cigarette, jasné téma a taky jasná pecka, která odrovná všechny pochybovače včetně mě. Decapitated na to šli cestou větší askeze, přísnější střih bez zbytečného jančení a rajtování s gaťama u kolen. Možná pro nelehké téma, možná z jiného důvodu, ale album nabralo na váze a v některých pasážích je sakramentsky temné. Daří se mu stahovat moderní myšlenky k jádru stylu, k prvotní temnotě bez odlehčujícíh paprsků. Tedy tam kde mám kapelu rád. Víc čistého death metalu, i když ten skočný, groovy dojem nejde odpárat do poslední nitky. A zase musím ocenit  technicky bravurní hru v převážně ostrém tempu, tohle umění mají kluci prostě v krvi a jsem rád, že na něj nezapomínají. Přidejme k tomu to, že velice lehko a nebezpečně nasávají trahsmetalovou drzost a razanci, která albem probleskuje jako maják. Břitce sekané rify podepírané vzteklým řevem mě zkrátka nemůžou  nechat chladným.

 

Cancer Culture ale není jen o agresi vyvolané chorobou, o stresu. Své místo zde mají i melodická sóla, která pentlují drtivé rify a ochlazují klokotající cévní systém. Naprostý (pozitivní) děs mě jímá z bicí artilérie, která je stále mašinózní a je jedno, kdo za škopky sedí. U Decapitaded jde o jistotu a aktuálně takový hovadismus, že se mi chce řvát nadšením. Bohužel bych si zařval i ve skladbě Hello Death, ale naopak zděšením. Co je to napadlo zvát si k mikrofonu babu? Nějaká Tatiana se v páté skladbě snaží drsňácky zapadnout, ale tady to nefunguje. Tohle jsou Decapitated a babu si v tomhle chlívu představuju jen těžko... Skladba samotná je nářez jako od Sepultury a zbytečně jí byl vzat vítr z plachty. Naopak Rob Flynn (Machine Head) hostující ve skladbě Iconoclast je trefou do černého. Jeho čistý, lehce unavený zpěv, kdo z trasherů by ho nepoznal. Je to příjemná perlička v silné skladbě a já jsem spokojen jako už dlouho ne. Flynn příjemně naruší Rastův řev, se kterým pořád nejsem úplně stoprocentně spokojen. Ale snaží se a někdy ze sebe dokáže vyplodit opravdu chorý vokál.

 

Současní Decapitated jsou silní, sebevědomí a zdatně roubují death metal do trashového podrostu. Proto je stále tvrdé, agresivní a plné zajímavých melodií. Posluchač si užije jak motorově valivých pasáží narušujících integritu krčních obratlů, tak kvílivé kytarové výjezdy ala Obituary. To vše jsou, myslím, dobré argumenty pro zachování věrnosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky