Recenze: Decoherence

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

DecoherenceUnitarity

Victimer8.10.2020

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow

VERDIKT: Hnusně tlusté dráty trčící z pletiva, plus nevlídné vyhlídky na oblohu, kterou halí hustá industriální tma. Je tu druhá deska Decoherence.

Můj vztah k Decoherence není nijak vážný, spíš takový vlažnější. Každým okamžikem ale nabývá na síle a ukazuje, že si můžeme být mnohem bližší. Vše tomu nasvědčuje, protože kořeny kapely lze dohledat v těžkopádném mixu děsivě industriálního soukolí a blackmetalové disharmonie. Právě zde pak pramení podstata všech podobností, které je třeba v souvislosti s Decoherence zmínit. Jako nejpravděpodobnější se jeví spojení erudovaně zarezlých jmen jako Blut Aus Nord, P.H.O.B.O.S., popřípadě Red Harvest. Decoherence nedávno vydali své druhé album Unitarity a jejich odvaha je na vyšším levelu, než předvedl debut. Na něm se do celé problematiky teprve pronikalo.

Unitarity představuje další krok a ten je znát. Přesto se ale zase nacházíme v důvěrně známém prostředí. Naše dýchací cesty jeví známky přidušení, je v podstatě nedýchatelno, nad hlavou pluje hustá clona kalného rána a v hlavě ještě kalnější kocovina a smutný dech pijáka. Na plátně představ se promítá něco na způsob děr v paměti i existence celkově. Unitarity jede na vlně blackmetalového odcizení, jeho industrializace a trochou volnějších témat k nabrání čistého vzduchu. Hned další zastávka je ale barel s kalem a je otázkou, kdo v něm dokáže vidět cosi zajímavého nebo vlídného. Kdo byl již v minulosti tímto virem nakažen, bude schopen porozumět víc, zbytek populace najde v barelu kulové.

V jednotě je síla a hudba Decoherence drží až nepěkně při sobě. A chce se otevřít jen velmi poskrovnu, její mechanismus zní uzavřeně a neprodyšně. K bližšímu setkání industriálního druhu je zapotřebí vstupního kódu, který není určen každému. Až po jeho správném zadání se Decoherence začnou tvářit přívětivěji, což v překladu znamená asi tolik, že místo špachtle mezi žebra inkasujete klacek pod nohy. A ten se stejně musí překročit.

V tomto ohledu je přístup Decoherence minimalistický. Až po průniku přes všechny nástrahy jednolitosti je materiál alba Unitarity snesitelně proměnlivý. Ve finále je to slušná žánrová deska, která je schopna si vás svou podivností podmanit. Stejně tak ale ukáže pár nedostatků. Kompozičně fádních, nedotažených nápadů, a pak až zbytečně poschovávaných těch, co bublají o patro níž. Do budoucna si myslím, že dojde k jejich probuzení a vlastně by bylo zklamáním, kdyby se tak nestalo. Pod tím masívním válcováním se mnohdy dějí opravdu zajímavé věci. Za ten čas strávený nad nahrávkou je slyším víc než dobře.

Baví mě zvuk. První pocit zarovnaný do jedné linie je dán za vinu hudební poloze kapely, skutečnost není příliš nahlas, nerve bubínky a mění se v solidně opečovanou a dynamickou záležitost. Unitarity je deskou o temnotě. O průmyslové noci s častým pohledem k noční obloze. Osobně mám k podobným věcem blízko a velmi rád pak podstupuji průzkum a možnosti srovnání. Decoherence zatím nestojí úplně v první linii, ale vedou si dobře. Navíc, jak jsem zmínil, je v nich ještě víc, než nám prozatím odkrývají. Unitarity je vhodným tipem pro všechny blackmetalové astmatiky. Respirátory s sebou.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.