Recenze: Deftones - Diamond Eyes

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

DeftonesDiamond Eyes

Jirka D.2.7.2010

Zdroj: CD (#523990-2)

Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70

VERDIKT: Zapomeňte na předsudky a nechte se odnést touto muzikou, za vaše úsilí budete odměněni mnohonásobně. Nehodnoťte podle prvního poslechu, rychlá rozhodnutí jsou příčinou mnoha chyb. Vnímejte, nechte se okouzlovat a poslouchejte. Mně se toto album proměňovalo v čase výrazně, stále jsem hodnotil a přemítal, jak to vlastně patří a jak to má být. Nepatří a nemá to být, všechno je nakonec jinak.

Cesta k této desce byla složitá a pro kapelu, zasaženou tragickou událostí jednoho svého člena, představovala velkou zatěžkávací zkoušku. Jednotliví parťáci Deftones se znají ze školy už od dob mládí, i když nejvíc je asi sblížil společný koníček – skateboard. Chino Moreno, Stephen Carpenter, Chi Cheng a Abe Cunningham založili kapelu už v roce 1989 a od té doby bylo jedinou změnou přijetí pátého člena, Franka Delgada někdy v roce 2000, i když se už jako host podílel na prvních dvou albech. Mohl bych tu dlouze vyprávět, jak se z původně nu-metalové kapely (první album Adrenaline vychází rok po eponymním a průlomovém albu KoRn) stala veličina s vlastní tváří a výrazem, ale bylo by to opravdu dlouhé. Deftones jsou naprosto svébytnou kapelou, která našla svůj vlastní výraz, založila vlastní ligu a zcela nedostižně jí kraluje už dlouhá léta. Pouze silní přežijí…

Následovník Saturday Night Wrist (2006), byl naplánován na rok 2008 a jmenovat se měl Eros. K vydání této v pořadí šesté studiové nahrávky zatím nedošlo, v listopadu tohoto roku měl baskytarista Chi Cheng vážnou dopravní nehodu, po které upadl na velmi dlouhou dobu do komatu. Bez jeho souhlasu se kapela rozhodla desku nevydat a začala pracovat na zcela novém materiálu až rok následující, post baskytary byl dočasně obsazen dlouholetým přítelem kapely Sergiem Vegou. Osud samotného Chenga je stále nejistý, na podzim roku 2009 proběhl dvoudenní benefiční koncert, na kterém vyjádřili svůj soucit s osudem parťáka takoví muzikanti jako Dave Lombardo (Slayer), Greg Puciato (The Dillinger Escape Plan), Tommy Lee, Mike Shinoda (Linkin Park), tři členové System of a down, Alexi Laiho (Children of bodom), kapely Incubus, Cypress Hill, P.O.D., Far a mnoho dalších. Chengův stav se začal zlepšovat v květnu 2010 a dle nejnovějších zpráv z května letošního podstupuje další operace a rehabilitace. Ale už se zase zakecávám...

Chi, we missed you dearly in the making of this rekord. You’re in our minds always. Hope to talk with you again soon. Buddy.

Love, Chino, Steph, Frank, and Abe.

Diamond Eyes je oním albem, které nahradilo nikdy nevydané Eros a kterým měli Deftones vykročit do svého nového bytí. Každý by asi čekal album naplněné steskem a smutkem, přesto se Chino proti podobným spekulacím ohradil: „Nerad poslouchám problémy lidí … mám rád hudbu. Podobným naříkáním je hudba zahlcována od počátku 90. let. Tohle se přežilo … Na této nahrávce zpívám velmi málo o sobě, mám rád skladby, kde můžu vystoupit ze svého bytí...“ Začtete-li se do textů, zjistíte, že jsou spíše lyrické, imaginární a skoro až magické. Přesto je nahrávka prodchnuta silnou melancholií, citlivým smutkem a zamyšlenými okamžiky – ať už je budete hledat v úvodní „Diamond eyes“, páté „Beauty school“ nebo předposlední „976-Evil“ – které dávají albu velmi silný nádech a příchuť čehosi niterného. Stejně tak nechybí ostré pasáže, které potvrzují stále skvělý vokál Morena a které vám budou jezdit po zádech ještě chvíli po odeznění posledního tónu (za všechny „CMND/CTRL“). Chvílemi mám pocit, jakoby se Deftones navrátili do svého staršího období, jakoby se albem linul odkaz White Pony a snad i desek starších. Přesto zní všechno nově, neobehraně a intenzivně. Album je to silné, uvěřitelné a přesto lehké a svěží.

You’re shooting stars rom the barrel of your eyes… And it drives me crazy, just drives me wild.

Zajímavý je rovněž booklet, řekl bych nejstřízlivější v historii kapely, jednoduchý, srovnaný sám se sebou. Bílé texty na černém pozadí, písmo typické už pár let, jedna fotka a hromada vnitřních pocitů. O zvuk se tentokrát postaral Nick Raskulinecz, kterého mnohým z vás netřeba představovat – mimo jiné poslední deska Alice in Chains, One by one od Foo Fighters a další.

Přemýšlím, co dodat závěrem. Diamond eyes není jednoduchým albem, vyžaduje si trochu specifický přístup a dostatečně vnímavého posluchače. Ale to není u Deftones nic nového, tahle parta není jednou z mnoha a rovněž jejich muzika je symbol sám o sobě. Tady víc než kde jinde platí, že je potřeba poslouchat srdcem a ne hlavou … hranice padají, duše se osvobozuje a prostor a čas splývají. Vzlétněte…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.