Recenze: Deliverance - The Voyager Golden Banquet

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

DeliveranceThe Voyager Golden Banquet

Bhut4.8.2026

Zdroj: CD promo od vydavatele

Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a

VERDIKT: Kombinace psychedelie a sludge s příměsí black metalu nemusí být nutně paskvilním obrazem. Je to sice pořád výlet do vesmíru, ale poutavý, lákavý a zvídavě příjemný. Nechte se zlákat.

Vždycky, když se řekne slůvko Deliverance, vybaví se mi deska od Opeth. Je to snad záměr se takto pojmenovat? Lze vystopovat mezi oběma kapelami nějakou spojitost? Filutové a tvůrci spletitých teorií to jistě dokážou bez zádrhelů, a my, hledači kvalitního poslechu, to můžeme přijmout, ale taky to vůbec řešit nemusíme.

Hudba Deliverance je na jejich novince The Voyager Golden Banquet plná nápadů, které se podvědomě ukazují jako již někde slyšené a známé. Ale není to jen výsledek žánrové vyčerpanosti? Žánrová příslušnost k valivému sludge je totiž tím nejvíce určujícím elementem, který přímo nahrává různým přirovnáním. Za všechny uvedu asi Obscure Sphinx, kteří mi tady vylézali asi nejvíc. Jenže vtip je v tom, že Deliverance plují v trochu jiném vesmíru. A to doslova, neboť novinka je protkaná různými odkazy na kosmos, a to nejen v grafice digipaku, ale i v hudbě jako takové. Však ty všelijaké klávesové plochy jsou jako vystřižené ze soundtracků o dobývání nezemských zákoutí.

Tím se trochu dostávám k tomu, že autoři dokážou zdravě koketovat s psychedelickým rockem, který používají jako střídmé koření, a občas jim s ním záměrně ujede ruka. Výsledek není přehlušující ani překrývající, ale jen na nějaký ohraničený okamžik převezme otěže a vysype ze sebe trochu jinou polohu, která dokáže poslech příjemně, či přinejmenším zajímavě ozdobit. Možná si při poslechu občas vzpomenete na prvky Hail Spirit Noir nebo Witches Of God. Za takové nápovědy mohou především metalové prvky, tu více blackové a jinde zase doomového charakteru.

Ostatně black je tady přece jen dominantnější, ačkoliv není vyloženě v popředí a na očích. Je to jen takový čertík, který je tu hrozně cítit. Vy prostě víte, že tu je, přesto jeho přítomnost není rozpoznatelná nějakým konkrétním specifikem. Je to tajuplná entita bloudící v pozadí toho všeho. Ta černota tu prostě je, víte o ní, ale neřeknete natvrdo, že tahle pasáž je black metal. Vždycky má vedle sebe něco dalšího, ať už je to vesmírná psychedelie, valivá buldozerovost sludge, nebo záhadnost a zastřenost doom metalu.

A to je právě na téhle nahrávce asi to nejzajímavější. To lehoučké prolínání zmíněných nálad a atmosfér. Jsou to nenucené, samovolné přechody mezi styly, které plují jako obláček po obloze a občas pohltí nějaký další nebo jinou páru odpustí. Je radost je objevovat a poslouchat. Pojivem mezi tím vším jsou stejně ty vesmírné klávesy, které, byť nejsou primárním a v popředí hrajícím nástrojem, tvoří ikonickou linku držící všechno pohromadě.

Vtipné je, že některé chvilky mi připomněly až melodickou rozvernost, kterou umí vykouzlit Thy Catafalque. Jsou to sice jen okamžiky a dílčí fáze, ale ve výsledku tvoří unikátní zážitek, který staví poslech do příjemně rozvrženého času. Poslechem něčeho takového rozhodně neztratíte čas. Je to zajímavé zpestření a třeba i krok k možná dosud neznámé kapele. Nakonec seznáte, že je to pozoruhodné dílo.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.