Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Desiderii Marginis - Songs Over Ruins (reedice)

Desiderii MarginisSongs Over Ruins (reedice)

Victimer30.10.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem dostupném
VERDIKT: Záslužný čin v podobě reedice prvního alba jedné z nejlepších dark ambient kapel současnosti.

Johan Levin je nadšenec, který v roce 1993 rozjel svůj podzemní projekt Desiderri Marginis, aby během uplynulých let vydal devět regulérních alb a jednu kompilaci. A aby si letos vzpomněl na svůj dávný debut Songs Over Ruins, dal mu slušivější kabátek a díky labelu Cyclic Law jej znovu vydal. Pro fanoušky ponuře stavěného minimalismu jistě záslužný čin.


Také to tak vidím. Neříkám, že bych na zarezlé tóny tohoto projektu úplně zapomněl, ale je zároveň pravdou, že dlouhých pár měsíců jsem o něj nezavadil. Songs Over Ruins má v diskografii Desiderii Marginis vpravdě kultovní status. Je to album, které vše otevírá, mocně a děsivě.


Mocný a děsivý je i dark ambient na něm zachycený. Hojně stříknutý industriálními rytmy, zvonky, perkusemi a dalšími efekty, které nahrávku dělají velmi bohatou a rytmicky věrnou. Songs Over Ruins je sice sklíčená temnota, plazivá a neživá, ale uvnitř její beznaděje pulsuje chlad oceláren, podzemních koridorů a starých ruin opuštěných komplexů. Je to tichá symfonie rezavých konstrukcí uprosřed tmy, jsou to ozvěny noci, dráždivé a opojné. Je to tančení na hrobech, mrzký svět spoře oděné nadvlády prázdnoty.

 


Prázdnoty, která sama o sobě prázdnou není. Album je na poměry svého stylu velmi poslechové a jako takové se dme hrdostí, byť na bázi ztišeného řinčení řetězy. Klidně bych si dokázal představit, kdyby takto zněli Dead Can Dance po dlouhém pobytu v industriální komunitě. Atmosféricky silná, až epická záležitost. Výpravná, minimalisticky monumentální a při tom všem taktně stylová.


Tohle připomenutí mě hodně potěšilo. Kdykoliv se brouzdám staršími nahrávkami dávno zapomenutých spolků, uvědomím si, že některé z nich jsou stále mezi námi a když se člověk ohlédne zpět, mají na svém kontě skutečné klenoty, o které nechcete přijít. A Songs Over Ruins je jedním z nich.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky