Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diespnea - Radici

DiespneaRadici

Monachos28.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Radici je odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

Výzkumy ukazují, že přibližně 27 % lidí trpí dušností (italsky diespnea), tj. obtížným dýcháním, které se může projevovat tlakem na hrudi nebo zvýšenou námahou při dýchání. Právě tento poněkud nepříjemný lékařský termín/fyzický pocit si italské duo, které letos vydalo své druhé album, vybralo pro svůj hudební projekt. Název kapely odpovídá jejímu logu, které subjektivně považuji za jedno z nejnápaditějších, jaké jsem v posledních letech viděl. Za neméně povedený považuji i obal jejich aktuálního alba Radici, který příliš neprozrazuje, jakému hudebnímu žánru se tito hoši ze země slunce a mafie věnují. Nebudu vás napínat, je to black metal, konkrétně avantgardní black metal. Je třeba dodat, že se jedná o album, které je poměrně experimentální, ale zároveň přístupné, pokud ovšem nejste ultrakonzervativní fanoušek BM, který považuje jakékoli žánrové odchylky za znesvěcení kultu.


Vraťme se ještě k obalu alba, na kterém jsou vyobrazeny kaktusy rodu Saguar, typické pro pouště Mexika a Arizony. Celé album je prodchnuto mexickými mýty, folklórem a šamanismem, které jsou však pouze metaforou pro hlubší, nadčasová a univerzální témata, která duo Diespnea rozvíjí v průběhu téměř hodinové stopáže alba. Radici je jako meskalinový rituál, který vám buď přinese osvícení, nebo špatný trip, který vám na celý život zjizví mysl. Konkrétněji řečeno, Diespnea na tomto albu nabízí dynamický styl, připomínající legendy jako Dodheimsgard a Ved Buens Ende. Důležitým prvkem přítomným v celém albu jsou rituální, tribalistické prvky, které znějí velmi autenticky a evokativně. Díky tomu je hudba nejen agresivní, ale také kontemplativní a často psychotropní, jako výše zmíněný meskalin.

 

Diespnea band


Důležitou roli hrají perkuse, zvukové textury a prvky elektronické hudby. Musím pochválit vokály, které jsou opravdu rozmanité: od agresivního black metalu po hypnotický a hymnický čistý zpěv, šeptání, démonický smích, extatické výkřiky... . Co se týče blackmetalové vrstvy alba, kluci mi trochu připomněli jinou italskou kapelu, a to Ponte Del Diavolo (Season of Mist vydali loni jejich velmi slušné debutové album). Nejsem velký znalec italské BM scény, ale zdá se mi, že tamní dark/black metalové kapely mají specifický styl hraní, který slyším i na Radici. Na albu se mi líbí, že každá skladba má něco jedinečného. Nebudu popisovat všech osm, ale zmíním alespoň ty, které mě zaujaly nejvíce. Třetí skladba, Vultures, je zvláštní hlavně tím, že končí rapovým refrénem s trip-hopovým doprovodem, který mi vzdáleně připomíná norskou avantgardní kapelu Manes. V Necromanteion mě zaujala silná basová linka a šílená „necro-psycho“ pasáž, ve které „se rozpoutá peklo“. Titulní skladba Radici příjemně překvapí jemným pískáním, další skvělou basovou linkou, náznakem breakcore a šamanským outrem. Předposlední skladba Mescalynia je rituální psychedelická hymna, kde se elektronika a folkové prvky skvěle mísí s blackmetalovým základem.


Líbí se mi také texty, které jsou šité na míru hudbě, a jejich znalost vám pomůže ponořit se hlouběji do světa Radici. Album se introspektivně zabývá tématem kořenů („radici“ znamená v italštině „kořeny“) – nejen ve smyslu původu nebo identity, ale také v metaforickém a duchovním smyslu: jak jsou propojeny s neviditelným podzemním světem, s minulostí, s identitou, s otázkami sebepoznání a ztráty. Líbí se mi také, jak Diespena v textech pracuje s přírodními jevy, které slouží jako metafory pro hlubší filozofické významy (supi, mořští červi, psychedelické rostliny, velryby...). Celkově je Radici odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky