Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sprostě vykopaná stará recenze, která se ztratila v prachu, aby byla dnes zase připomenuta. Why not?

Jednou z kapel, které považuji v rámci doom metalu za zcela zásadní, jsou zhoubní brutalisté diSEMBOWELMENT. Aneb australská prasopalba blastujícího death metalu, neustále se proměňujícího ve stojatý pure doom. Vzájemné protiklady, to byla nejsilnější devíza dnes už neexistující kapely. Ta se po letech zařadila po bok dalších kultů útrpného žánru, jako jsou např. Winter, Dusk, či Thergothon. Dnešní prostor je ale zaměřen jinam. Na sonický doomový klenot jakých se mnoho neurodilo - ''Transcendence into the Peripheral''. Ne, špatně, takový klenot je prostě jen jeden! Nemá pokračování, sedí sám hodně hluboko pohřben na doomovém trůnu. Nadšení a pokora k době kdy vzniknul z něj však nikdy nevyprchá. Věčné album. Kult!

... disillusioned peasants lay in the catacombs ...

První polovina 90. let, to je, až na výjimky, ta pravá doba pro doom metal. diSEMBOWELMENT vtiskli depresivnímu žánru neopakovatelnou agresivitu, možná vůbec nejodvážněji ze všech. Surové deathové výpady pálí v očích a drtí kosti stejnou silou jako před lety. Špinavé sypanice volí jen tu nejhrubší cestu ven z uplakaných melodií. Způsob, jakým diSEMBOWELMENT mění nálady a struktury songů z megabrutálních ve volně atmosférické, je unikátní. Žádná křeč, žádná faleš. Deathmetalová deviace spolu s chrámově archaických doom metalem. Navzájem neodděleni, spojeni v jeden nemocný svazek. Je to hudba vycházející na světlo z temných katakomb, kde se kroutí těla nebohých mrzáků zohavených infekcí. Jiné, než epicky choré vize se mi v souvislosti s poslechem ''Transcendence into the Peripheral'' nedostává.

... peasants mourn their own plagued death ...

Pošilhávat po doomových koridorech minulosti se dá všemi možnými způsoby, ale opomenout při tom tyhle Australany je nejapnost. Hodina zvířecké lekce musí být vystavena v každém zkázou stiženém výběru alb a protagonistů. Nic, než ''Transcendence into the Peripheral'' v podstatě v rámci diSEMBOWELMENT není důležitější. Jsou tu jen první UG pokusy a EP ''Dusk'', které k tomu všemu patří, ale to nejsilnější je zachyceno až tady, na plnohodnotném albu.

Sound alba je i v tomto případě tím hlavním, co nejvíce znovu nutí k myšlence, že pravá doom metalová šlechta se rodila v zanedbaných zvukových podmínkách. Hlasitá, ponurá špína, zastřené morbidní kreace a přímo v nich atmosférická lehkost, která ovšem nedovolí diSEMBOWELMENT vykouknout na povrch zemský. Vše je uloženo v hrobkách, spletích starých chodeb, kde denní světlo není vítáno. Pokud zkáza, tak zoufale sklepní. Jedinou výjimkou je éterická bolístka ''Nightside of Eden'' s ženským vokálem, která kdyby se objevila na slavném ''Wildhoney'' od Tiamat, nikdo by se nemohl divit. Jinak je ovšem kurz diSEMBOWELMENT hluboko a mnohem neúprosněji stočen k větší bestialitě a neklidu.

Není nutné si povídat víc, jsou alba, která podrobné komentáře prostě ani nepotřebují. Je v nich odraz doby, ryzí pravost, dřevnost a přesvědčení. Dnes, více jak dvacet let od vydání, jsem pořád přesvědčen o převeliké síle desky, nehumánní a zvrácené. Thergothon a diSEMBOWELMENT, mocné to pokyny praotců, dávno zaniklé a přesto pořád určující. Zbudou jen slzy utopené v krvi a v případě druhých jmenovaných také v kýblu s flákotou.