Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dobbeltgjenger - Limbohead

DobbeltgjengerLimbohead

Sorgh13.4.2018
Zdroj: CD v papírové pošetce / mp3 VBR // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jestli má někdo chuť na nenáročnou kytarovku ze severních oblastí, může to zkusit s druhým albem norské kapely s příšerným názvem Dobbeltgjenger. Skandinávskou atmosféru tam ale moc nehledejte a vlastně ani nevím, čím ji doporučit. Nenabízí totiž nic než běžný rock s několika silnějšími okamžiky. Ano, Limbohead je hodně skromné.

Album Limbohead se hodně rozchází s mými prioritami a vzal jsem jej spíš jako výzvu, jestli ve mě dokáže něco probudit. Říkal jsem si, že je to pořád víceméně rocková věc, která by mě mohla alespoň částečně oslovit. Jestli ale něco odkopalo peřiny a vyskočilo z postele, tak moje vzrušení to nebylo. S Limbohead jsem společnou řeč nenašel, asi hlavně proto, že i přez pár slušných nápadů nejde zakrýt její plytkost a prázdnotu. Škoda těch několika šikovných momentů, protože z nich nejde uplácat celou desku.


A co to vlastně hrají? Středně plynoucí rock inspirovaný dle jejich slov grungeovou a stonerovou scénou devadesátých let, ke které patřili Kyuss, Nirvana nebo Queens Of The Stone Age apod. Pak taky sedmdesátkoví klasici Led Zeppelin, Black Sabbath nebo ZZ Top, ale těchto vlivů jsem si tam nevšiml. Zato na mě často koukali Foo Fighters. V divočejších okamžicích to Dobbeltgjenger umí dobře rozjet, hned nato ale propadají trudnomyslnosti a látají melancholické gobelíny. No je to zkrátka taková směska rockových klišé, do kterých kapela implantovala trošku vlastního smyslu pro humor, který se projevuje cirkusáckým nedostatkem disciplíny a skladby jsou jakousi podivnou slátaninou skočných rytmů, krátkých riffů a špatně skrývaných úšklebků, mezi kterými se skrývají vážnější myšlenky.


Úvodní skladba Tin Foil Hat asi leckoho zaskočí a stalo se to i mě, což způsobilo, že jsem album nakrátko odložil stranou s pocitem lehkého vykolejení. Podobně vtipné a ujeté pokusy jsem nikdy nedokázal docenit. Následovaly pokusy další, ale rozčarování z prvních minut zůstalo. Už z druhé položky na seznamu se však vyklubala docela příjemná skladba s marnivou atmosférou lehce připomínající naše Kill The Dandies!. Tady už ty nejsilnější ledy povolily a já se oddal nenáročnému poslechu, který se přenášel skrz Foo Fightersovskou brnkačku Like Monroe a trval bez většího vzrušení do konce.

 

Za pravou a nezkreslenou tvář kapely považuji tu, kterou ukazují ve skladbě Locking My Doors. Citlivě složená kompozice s důrazem na jemný, snový dopad na posluchače a její určující rukopis. Těžko pátrám po inspiraci, která vedla ke složení takového materiálu a tuším, že zde vyvěrá vlastní pramen Dobbeltgjenger. Jeho vody jsou silně cítit i u šesté In Limbo a kdyby kapela pokračovala podobným způsobem dál, troufnul bych si je postavit po bok jejich krajanů Airbag. Takhle je v tom spousta hledání, lavírování mezi lehkomyslnou zábavou a vážnějším pohledem na věc.

 

V hodnocení jsem proto opatrný a nemohu nasypat víc než trošku nad průměr.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky