Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Doomed - Anna

DoomedAnna

Victimer21.1.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Jedna z nejlepších nahrávek svého druhu za rok 2016. Do detailu propracovaný a výživně pulsující doom / death.

Člověku ledacos uteče, vše se zachytit ani nedá a pokud budeme hovořit na téma hudební rok 2016, platí to i pro něj. Mezi alba, která mi proklouzla mezi prsty, patří také Anna od německého projektu Doomed.


Za tímto projektem stojí člověk jménem Pierre Laube a aktuální nahrávka je již pátým albem čeřícím doom metalové vody. Pierre si po stránce konceptů a obsluhy všech nástrojů vystačí sám a jako hosty využívá po různu volené vokalisty. I on vládne hlasem, ale pro barvitost nahrávek vždy využije možnosti dalších interpretů. Mezi ty nejzajímavější jména bezesporu patří Ed Warby, který mimo vokálu zdatně ovládá také pohyb na bubenické sesli, což jsme mohli v minulosti ocenit například u válečných bitev vedených v maskáčově zelených barvách jednotky Hail Of Bullets. U Doomed je ovšem Ed nápomocen pouze jako zpěvák. Na novém albu je ke slyšení ve skladbě The Frozen Wish a v jednom ze songů se objevil už na albu minulém. Takže žádný nezvaný host, nýbrž ten, který se osvědčil.


Koncept novinky je zachycen jako osud malé holčičky, která má symbolizovat negativní pocity vznikající z pohnutek společnosti, a to napříč stoletími a nezávisle na jejich druhu. Pocity současné, minulé i budoucí. Všechny ty sváry, války a deziluze tvořící překážky ve svobodném smýšlení Anička vidí a vnímá a skrze ně k nám promlouvá. Albem kypí nespokojenost a jde v podstatě o revoltu nasměrovanou čelem k těmto nešvarům. Vše je samozřejmě podáno v ostrých doom metalových konturách, které albu dominují. Jeho skutečné charisma ovšem tkví v jeho citu pro detaily a skladatelských schopnostech velmi slušné úrovně.

 


Anna je výpravným dílem pojímajícím typické doomové atributy, které jsou zručně namíchány a až po dobrém uvážení prohlášeny za dokončené. Albem se proplétá nesčetně motivů a vkusně zakomponovaných prvků, které pohánějí drsné doomové soukolí dál, a cesta nahrávky se tak stává velmi bohatou co do atmosféry i síly příběhu. Nejsem schopen říct, kolik mravenčí práce a úsilí za deskou stojí, ale dal bych krk na to, že nic komplikovaného a náročného za celým procesem není. Anna je totiž především o přirozenosti a citlivém přístupu. Nedorozumění a nesouměrná skládání dílků do paměti děvčátka budiž zapovězeny. Tohle album se poslouchá docela samo a když poodkryje své skutečné hodnoty, je to prostě radost.


Anna je poutavým příběhem, který staví na kompoziční schopnosti dostat z doom metalové desky co možná nejvíc. Je tu vztek, je tu melancholie i deprese, je tu možnost se vykřičet a dostat ze sebe ven všechny své neduhy a frustrace. Velmi mne baví různé vyhrávky a doprovodné motivy, které nemají v té které skladbě hlavní úlohu, ale hezky ji dokreslují a dodávají na plnosti. Takový starý gramofon, který rozehraje svůj přerušovaný chod jako pozadí do tichého úvodu skladby Withering Leaves, ten se vážně povedl. A když jej pak pohltí hustá death metalová clona riffů, je to ještě větší pochoutka. Ty nejfingovanější doprovodné motivy tvoří hlavně kytara, jenž zrovna ve Withering Leaves v jedné chvíli plní i funkci jakési ozvěny, kdy není poznat, zda je použitým nástrojem opravdu kytara, nebo jde o záměrně potlačený tesknící vokál. A není to jen případ této skladby. Prakticky pořád jsme svědky zajímavě řešených situací, kde není vše jen o klasické dřevařině, ale také o pečlivé činnosti, která se na ten základní kus prkna pěkně vrství. Pořád se ovšem bavíme o tvrdé a drsné doomové desce, která má k éterice daleko asi jako Naďa Konvalinková k dráze gymnastky. Je tu klavír, jsou tu smyčce, ale nic z toho nedělá z alba lehkou nahrávku na bázi snivé náladovky. Jde o dobře volené koření, aby její finální podoba měla šmak. A ten má.


Hodnotit uplynulou sezónu by se mělo asi až s jistým odstupem. Hned v lednu jsem si soukromě zaznamenal už dvě nahrávky, které bych do konečného výčtu rád zahrnul. Tou druhou je poslední album projektu Doomed, protože podobně stavěná alba jsou jednoznačným osvěžením stylu a metalové scény obecně. Zbývá pouze zvolat: jen houšť!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky