Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dordeduh - Dar De Duh

DordeduhDar De Duh

Victimer24.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Skutečný pokračovatel hudebně extrémní encyklopedie karpatské kultury "Om" je na světě pod jménem "Dar De Duh". Pohleďte do jeho zažloutlých stránek.

Ač jsem se vnitřně bránil, ve výsledku nejde slevit a koryto mocné Negury, jenž rozlila svůj tok ve dva, několikrát nezmínit. Na další nové rozebírání, proč že se rozešly společné kroky členů Negură Bunget, mě ovšem neužije. To bychom se nikam nedostali. Máme tu dvě volby, dvě různá pokračování, možnosti srovnání a hledání skutečné síly dřívější kapely. A dnes tu máme hlavně Dordeduh, máme tu jejich debutové album, máme tu nahrávku, která dýchá krajinou Karpat, původním duchem tradic a vyzařuje z ní oddanost a folklórní pýcha.

 

Spíš si připomeňme, že Dordeduh před dvěma lety spíchli EP Valea Omului, kterým dali na vědomí svůj vznik, než cokoli jiného, a pak už šlo jen o to si počkat. Nechtěl bych to nějakým způsobem zjednodušovat, ale co jiného než dlouhohrající nahrávka naplno odhalí, jaká potence v kapele dřímá. Jakkoliv jsem se mohl stranit věčnému spojování s dřívější kapelou, jejíž momentální rozpoložení mě už tolik nefascinuje, v případě posledního společného alba staré sestavy nelze jinak. Ono album se totiž jmenuje Om. To album, kde podle mě Negură Bunget dosáhli vrcholu spojení spirituality s black metalovým základem. V náruči vyššího chápání vlastní nátury a struktury krajiny, s až mystickým dopadem.

 

Dordeduh volně navazují a svým debutem víceméně následují odkaz tohoto díla. Tolik pro přiblížení z té hlavní strany, protože jsem nikdy nestál tak blízko zmíněnému skvostu jako nyní a nikdy to nebylo s někým, komu by se dala případná návaznost stoprocentně uvěřit. S Dordeduh je tohle maličkost. Vyjádřím-li se hodně v anti-negurovském dialektu, tak jako na mě působí Dar De Duh, tak bych si přál, aby zněla Negură Bunget po Om. Na jednu stranu se úplně nepodařilo dostát té až hororové atmosféře, ale ta dnešní svou smysluplnost nemá jen v následování, jako spíš v utváření vlastní kreativity. Dar De Duh možná není tak hluboké jako prameny Om, ale zase disponuje nečím zvláštním, co dokáže držet jeho poslání pohromadě. Poslechněte úvodní "Jind de tronuri" nebo podobně dlouhou "Tuh", neboť zrovna ty se vlní několika vzájemně propojenými rytmy. Atmosféricky black metalová devastace a vztek je nesen na ambientních plochách a folklórních prvcích, vyvolávajících ten pravý odér skalistých scenérií hlubokých lesů, mlhoviny a obrysů dávných obydlí. Jen našlapovat po planinách a tiše hledět do mlhoviny, jež dusí údolí a nechat mluvit krajinu slovy hudby. Slovy interpreta, který tolik lpí na své rodné zemi. Dar De Duh není dílem na rychlé prolétnutí. Někdy se umí tvářit až křečovitě, urputně se drží daných témat a nepovolí. Nakonec ani není třeba, ona křečovitost se časem sama vytratí a nechá provětrat čistého horského luftu.

 

http://farm5.staticflickr.com/4136/4912908610_9c0b48e5ee_z.jpg

 

Urputnost je spíš odrazem několika extrémnějších poloh, kde se tlačí na pilu možná trošku více, než bylo nutně zapotřebí. Zásadní kroky Dordeduh vedou v udržení místním folklórem načichlé aury, tajemnosti a určité schopnosti převyprávět své dílo skrze hudební potenciál. S podobně laděnou muzikou je na pořadu dne zabředávat do popisování něčeho, co jde nad rámec běžných formulací, takže i tentokrát volím ty, které mi vytanou na mysli mnohem přirozeněji, než strohé vyjmenování stylů. Proto se bavíme o tradici, o nové procházce po opuštěné a na úžasné okamžiky bohaté krajině. Metalová fúze s rumunským folklórem a ambientem vyjde tak nějak naprázdno. Tohle album se musí prožít. Dostat se do jeho nitra, vsát jeho energii a vzít ji za svou. Přenesení se na ta správná místa následuje po pár posleších vhodných k pochopení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky