Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dordeduh - Har

DordeduhHar

Victimer16.6.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Druhá zpověď z hřebenů karpatských hor je otevřenější a prolínající v sobě více vlivů. Duševně metalová očista se vším všudy.

K rumunským horalům mám blízko, což je jen těžko vysvětlitelný pocit. Prostředí tamní přírody mě jakýmsi zvláštním způsobem přitahuje, ačkoliv ještě nikdy nebyla příležitost si tam prožít pár dní a reálně vše podstatné nasát. Když v roce 2006 vydala Negură Bunget své nejcennější album Om, bral jsem to jako vzkaz. Byl jsem díky jeho specifickému a na tu dobu opravdu ojedinělému zpracování vtažen do karpatských kopců až zvláštní silou, bylo to velmi důkladné. To spojení významu black metalu a tamních tradic mě zkrátka chytlo. Když se pak vlivem okolností tohle pouto přetrhlo (následující alba NB už neměla tu moc) a pominu-li každodenní vizuální kontrolu v zrcadle, že ve mně kus Rumuna musí přímo kolovat, setkal jsem se s Dordeduh. S kapelou, kterou dali dohromady pánové Hupogrammos a Sol Faur, tedy právě ti, kdo v Negură Bunget vládli skladatelskou potencí, jak přenést odkaz tajemných hor do pravidel metalové hudby. A nyní, po dlouhých devíti letech od debutu, jsou Dordeduh zpět.


Mezitím si dvojice vyzkoušela své hudební cítění položit do jiné roviny a pro tyto účely vydala pod jménem Sunset in the 12th House velmi dobrou desku Mozaic. Instrumentální, post-rockový pohled zaslaný z domácího prostředí do širého světa. A podobně to mají ve svém pozdravu nám i Dordeduh s novým albem Har. Odemčeli se světu a nechali nás vstoupit. Podél starých ruin nás navádí na svou vlastní stezku mágů, na život plný zapomnění, který čerpá z domoviny a do kterého jsou citlivě vkládány prvky odjinud. Har je v tomto případě možné brát jako jisté propojení debutu a nové zkoušky ve jménu Sunset In The 12th House. Tedy až na ten instrumentální projev, vokály jsou na Har velmi důležité. A taky velmi povedené. Dle potřeby a aktuální atmosféry se buď hrubě naváží do černozemě, aby za chvíli pluly na obláčku a s dohledem léčitele promlouvaly o ambicích povznést mysl nad normální úroveň.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/dordeduh%20band.jpg


Každopádně tahle zkušenost se do pokračování Dordeduh otiskla. A pouze v dobrém. Novinka Har je oproti debutu čistší a atmosféričtější zpovědí. Také modernější, vzdušnější, otevřenější, ne tolik lpící na black metalu a prolínající v sobě daleko více vlivů. S tradičním nástrojovým vybavením rumunských horalů se pánové nebojí do své tvorby pronést elektroniku, vlivy gotického rocku, progresivní nadhled nad celým konceptem a dotkneme se klidně i pop music. Taky proč ne? Har je svobodná a pravidly nezatížená metalová očista na duši. Prosvětlená karpatská mystika, přístupnější a snadněji vstřebatelná. Prameny tryskající ze skal pro všechny, jen se napít.


Když dnes poslouchám debut Dar De Duh, musím mluvit o dřevním, mystickém metalu se spirituálním posláním, ve vztahu k novince Har znějícím až neotesaně a někdy až primitivně. Jeho kouzlo je ukryté pod tvrdou slupkou a tahle slupka jako by na Har ani nebyla potřeba. Tady se pohybujeme v dužnině, lehce jí protínáme nůž a co nakrájíme položíme na talíř a vychutnáváme. Bez obřadu, bez hrubých skalních převisů pohánějících struny i myšlení. Na tu divočinu dnes jen dohlížíme, čerpáme z ní, ale odhalujeme ji jen částečně. Každé album má to svoje, nechci si tu lámat hlavu nad tím, které je lepší nebo přínosnější. Jsou si navzájem blízká i daleká. Dnes jsme venku z hlubokého lesa a téměř úplně bez nocí zahalených výhledů z horizontu. Octnuli jsme se na široké, prosluněné louce, odkud jsou pohledy do krajiny mnohem jasnější. Jsou totiž pořízeny za denního světla a když už se setmí, pořád je slušně vidět.


Jinak je hudba Dordeduh stále protkána magií a zacílena na spojení spirituální, folklorní a metalové muziky. Tohle se nemění a určitě to ani nebylo v plánu. Har je éterická deska pohybující se napříč styly, a pokud jde o black metal, dovolil bych si říci, že není tím stylem, který dominuje. Možná jen jeho esence, odkaz, na který se nabalují další. Je to otevřená deska, prolínající v sobě množství různých motivů a nedá se říci, že by jeden z nich dominoval. Je to vyrovnané album, jedno z těch, kde není nutné počítat a spekulovat. Je to hudební cesta za poznáním, hlubším prožitkem.

 


Dordeduh dospěli do fáze mysl povznášejících šamanů, kteří přesně jako na promo fotce sedí bosky vysoko v horách v trávě, vnímajíc a absorbujíc do sebe široké okolí, sílu místa a hodnot. A tohle všechno pak předávají dál. Výsledek je přitažlivý a maximálně učinkující. Navíc má Har jednu velkou výhodu - jen tak se neohraje. Na to je na ní moc různých témat a poloh ke zpracování a vnímavému poslechu. Rozhodně je pořád co objevovat. Dordeduh kompozičně vyzráli, prozřeli a ukázali, že jejich mystické poselství se může ocitnout i v trochu jiné poloze. Nikoliv však jiné roli, postavení kapely zůstává zásadní a pevné. A že mám rázem před sebou jedno z alb roku 2021, o tom jsem bytostně přesvědčen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 16.6.21 8:51

Jedna z nejlepších desek tohoto roku. Tohle mě hodně dostává. Tak vzletnou a vlastně docela dost klidnou desku ovlivněnou tamním folklórem a postupy, jsem už drahně let neslyšel. Deska plná kontrastů, které spolu fungují v naprostém souznění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

zhellwijk / 11.8.21 21:20odpovědět

Jak byly predchozi veci primocare, tak tahle vecicka se dostava pod kuzi az na dalsi poslechy. Ale je to o to vetsi kalibr. Zvukovy desert. Negura Bunget is dead, long live Dordeduh!

Honza / 30.7.21 21:23odpovědět

Tato deska mě hodně dostala. Zrovna jsem si (opět) prožíval zklamání z toho, že oblíbení Opeth už asi nebudou jako dřív (nemám jim to za zlé, chápu to), a také ze sebe, že se do nového materiálu (opět a opět) nemohu zaposlouchat. Čestnou výjimkou je pak pecka End of era, která ale vzhledem k významu textu zarazila poslední melancholický hřebíček do mého srdce. No a pak mi v uších přistál tenhle balzám, který katapultáží mysli mezi hvězdy zcela eliminuje veškeré myšlenkové neduhy a chmury. Daří se mu to se značnou lehkostí a s dalšími poslechy také intenzivněji, tudíž si už nějaký čas mohu s úsměvem na tváři hodinku a více denně užívat pocit smířeného vševědoucího šamana.

Kruppe / 16.6.21 18:41odpovědět

Skvele!Chytre poskladane,ti chlapi vi co delaji:-)

Ruadek / 16.6.21 8:51odpovědět

Jedna z nejlepších desek tohoto roku. Tohle mě hodně dostává. Tak vzletnou a vlastně docela dost klidnou desku ovlivněnou tamním folklórem a postupy, jsem už drahně let neslyšel. Deska plná kontrastů, které spolu fungují v naprostém souznění.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky