Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drastus - La Croix De Sang

DrastusLa Croix De Sang

Bhut29.2.2020
Zdroj: CD //#NED048
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Verdikt je jasný – skvost! Blackmetalová oáza neklidného rázu s nefalšovanou agresí a vztekem. Možná nic, co by člověk už někde neslyšel, ale byla by škoda se téhle jízdě vyhnout.

Francie a black metal je slovní spojení, které už dopředu vybízí k jistým očekáváním a kreslením představ o tom, kterak výsledné propojení zní. Je to zajímavý jev, který v celé řadě případů protíná právě onu představu s realitou. Nejinak tomu může být i v případě kapely Drastus, která zní dle země původu předvídatelně. Ne, že by byla ta muzika tak jednoduchá, ale zkrátka má určité rysy země původu. A protože francouzský black metal je kvalitní a nápaditý, tak i deska La Croix De Sang není vůbec špatná.

 

Může se zkraje zdát, že je to obyčejná dávka tolik typického lomozu. A vlastně to svým způsobem i tak je, ale pocity nebudou po celou dobu tak chladné a nepřístupné. Ta nahrávka nečeká na nic a hned vypálí ostrý atak, který hezky šlape a člověku je dobře po těle. Ale hlubší průnik do následujících minut najednou začíná rozkrývat nepříjemné karty. Nelidský vokál, zběsilý bubeník a disharmonické kytarové riffy jednoduše udělají svoje. Na oko přívětivé album ze zástupu agresivního black metalu nebude jen hladit slechy, ale bude i bolestivě likvidovat zažité vzpomínky na krásné melodie evokující letní rozkvetlé louky. Pro nic pěkného a veselého tu není prostor. Kovový zvuk činelů stíná květy barev a záhrobní vokály volají po přítomnosti nechtěných představ těch nejzazších nočních můr a fantaskního dějství.

 

 

Vrhnutí do blackmetalového víru snad nemůže být přímočařejší. Tuhle se na vás valí ledový klid a vyšinutost Portal, támhle zase ulítáváte na nezemskosti Teitanblood. Tu a tam burácení skoro až mysticky protne čistý hlas vzývající nepěkné pocity. Napadají mě třeba Hetroertzen pro srovnání, když už tady házím nějaká ta přibližná jména. Zkuste tam někde najít průsečík a třeba získáte drobnou představu o tom, jak tahle zběsilost zní. Popravdě, je to ale úplně jedno. Tyhle songy vás seřežou jako psa, nebudou se ptát, jestli se vám to zrovna dneska hodí, jestli se nechcete rozcvičit. Kulový! Tohle je vážné zlo a nelítostná projekce niterních zvěrstev, co nemají jinou možnost útěku na povrch, než skrze ofenzivní způsob přednesu.

 

Fakt, že samotná kapela klade důraz na hudbu samotnou, dokládá už CD edice. Ta je totiž velmi skoupá na informace a vlastně i jakoukoliv grafiku navíc. Je tu jen titulní obrázek, loga vydavatelů a texty písní. Na hřbetě digipaku není nic, o sestavě není v bookletu ani slovo, vše je tmavé a blbě čitelné. Jinými slovy je tímto předkládáno jasné poselství – drž hubu, neptej se, dřepni si a poslouchej. A až si to doposlechneš, tak pak teprve můžeš chtít vyzvídat něco víc. Jenže po přehrání nemáte zrovna náladu jít se procházet do obchoďáku a plnit košík běžným nákupem, včetně kakaa a mléka do ledničky. Na nic takového není nálada. Ten krám asi prolezete, ale večer budete možná ve zprávách v nepěkném světle dnešní připosrané společnosti.

 

 

Verdikt je jednoduchý – skvost! Blackmetalová oáza neklidného rázu s nefalšovanou agresí a vztekem. Rád se krmím takovýmhle výživným materiálem, neboť mě naplňuje něčím, co jiná muzika jen těžko zaručí. Je to nepopsatelné něco, co ve vás vyvolává kýženou úlevu. Pak jsou vám všechny viry světa u zadku. Tak si to sypejte pustit a vypusťte tu zlobu, co tak nepříjemně číhá za rohem. Vztek je třeba osvobodit, ne jej potlačovat meditačními workshopy, předstírat a lhát si, že neexistuje. Ano, snažím se tohle povídání gradovat od milého začátku v dost nepříjemný závěr, neboť i podobný průběh má album samotné. Takovou moc nade mnou má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 1.3.20 17:25odpovědět

Souhlas. Mám taky CD a zbytek přesně jako vy.

Garmfrost / 29.2.20 9:14odpovědět

Mám taky CD a opakovaně s k němu vracím. Hodně zdařilá záležitost!

Victimer / 29.2.20 8:49odpovědět

Zrovna Drastus mě v té záplavě zlo-temno-okult spolků baví moc. Jsem rád, že je Bhut vtáhl na denní světlo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky