Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Edremerion - Ambre Gris

EdremerionAmbre Gris

Bhut25.5.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Blackmetalový duch z Francie se nezapře, trochu sice pokukuje po svých evropských kamarádech z oboru, ale jinak si to tlučou po svém. Trochu komplikovanější, leč jednoznačná záležitost, která potěší každého, kdo by rád trochu zajímavější black metal. Na druhou stranu převraty nelze očekávat.

Black metal z Francie má velice specifickou podobu. Nejinak tomu je i v případě spolku jménem Edremerion, který se rozhodl po téměř deseti letech existence vydat konečně své první velké album. To dostalo název Ambre Gris a pod křídla si jej vzal vydavatel Satanath Records ve spolupráci se Symbol Of Domination.

 

Hned v úvodu jsem cíleně vypíchl původ kapely, protože ten je důležitý. Podle něj si totiž lze přibližně přednastavit své receptory a jistá očekávání. Frantíci totiž mají charakteristický rukopis, který je znát jak ve zvuku, tak v samotném způsobu skládání kompozic, což se projevuje především jejich bohatostí a délkou. Edremerion sice splňují tato, řekněme, pravidla, ale zároveň do svých tónů vmíchávají další esence, které jsou typické pro black metal z Evropy. Hodněkrát jsem si vzpomněl na polskou scénu, která tu sem tam zavane (však víme, že kopírování Mgla se po jistou dobu stalo jakýmsi trendem – viz Uada). Zároveň se ozývají výdechy německé školy, které kdysi rozdmýchal V. Santura. Jeho typická tajuplnost protkaná každou vteřinou se vplížila i k této pětiskladbové desce.

 

Máme načrtnuto několik směrů a vlivů, které by dohromady měly nejlépe vykreslit podobu alba Ambre Gris. Nebyla by to ale typická Francie a jejich svéráz, aby si neprosadila trochu té avantgardy. Ačkoliv jsou A Forest Of Stars původem z Anglie, jejich muziku tu cítím asi nejvíce, mimo výše zmiňované. Zejména v podobě prvních dvou nahrávek a trochu i té třetí (ve svižnějších polohách). Tím se trošku dostávám k tomu, že Edremerion nejsou zrovna pomalou kapelou. Občas nastolí střední tempo, ale jinak si to šinou kupředu, jak jim to chtíč dovolí. Zbytečně nepřetahují a nepřepínají, aby z toho okolí nebylo rozpačité, takže když je potřeba trochu povolit – povolí. Tahle změna temp jim celkem jde, ale všechno má svá ale.

 

 

Tím prvním je už samotný fakt, že skladby jsou vážně dost dlouhé (nejkratší má sedm minut), což by mi samo o sobě nijak nevadilo, ale jejich struktura se do sebe občas slušně zaplete, takže si jen prohlížíte display přehrávače, jestli už jste poskočili o další skladbu, přičemž zjistíte, že jste stále v jedné velké písni. Trochu rozmělnění by jistě nebylo na škodu. Naopak si myslím, že kapele by přímočařejší a syrovější výraz vůbec neuškodil. Kvapíky jim jdou docela od ruky, sem tam nějaká ta šlapavá věc v typickém středním tempu a slušivá fazóna je na světě. Takhle mám dojem, že si to pánové až příliš komplikují.

 

Ve výsledku však Edremerion nevyznívají zle. Chce to jen čas a dát jim trochu té pozornosti, protože při mytí nádobí vám myšlenky od muziky prostě odbíhají jak padající jarová pěna ve dřezu. Nakonec je ta jejich muzika stejně prapodivná a vyžadující určitou studii, stejně jako obal celého alba. Na první dobrou se to zalíbí, je cítit, že to tam někde pod tou slupkou hlubšího poznání určitě zafunguje. Rozhodně nelze hovořit o negaci, či přímo protivenství. Jen to všechno zní možná až příliš fádně a vesměs i jednolitě. Ovšem pořád je to black metal, což není žánr, který uslyšíte v místech, kde se zapovídá přemýšlet a podsouvá se tam hromadný názor. Asi by se člověk divil, kdyby něco takového hrálo třeba z repráků v Albertu. Nicméně nenajdeme zde žádnou hlubokou filosofii, na které bychom si dokázali vylámat zuby. Je to jednoduchá volba mezi líbí a chci to studovat, nebo nic mi to neříká a nechávám to plavat. Rozhodnutí je už na každém individuálně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky