Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Einherjer - North Star

EinherjerNorth Star

Michal Z20.9.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: North Star není nejlepším albem souboru, ani převratným, natož průkopnickým. Co však jistě je? Je dobré. Smysluplně nese zástavu hrdého nepodbízivého viking metalu. Po dlouhé době nastražené kvalitě sedám na lep a jsem schopný si hudbu užívat. Dřívější despekt a nechutenství poslouchat Einherjer jsou pryč. Oceňuji i to, že se chlapi drží pevně v okruhu své kovadliny a stále razí svoji vizi, byť již notně omlácenou a patinovanou časem.

Albem Norrøn jsem Einherjer pasoval na mé osobní přední bojovníky viking metalu. Uhranuli mě. Pak láska a vliv opadal, až do obyčejné stereotypní šedi. Jaký vztah se mi podaří utvořit nyní s nahrávkou North Star? Prvotní dojmy spojené s předsudky mě zanechaly chladným. Způsobený smutek mě však neodradil od podrobnějších ponorů, které napomohly k růstu kladných bodů a proměnu ve vnímání nahrávky.

 

Masivní sound mě přenáší do vikingské kovárny, kde se kuje ocel podle prastarých norem a generačních zkušeností. Frekvence jednotlivých tepů je na tyto mistry vskutku rychlá a dává na vědomí, že je potřeba pohnout s výrobními úkony, neb nepřítel se blíží. Ostří musí být chladné ve chvíli střetu. A vskutku se to těmto matadorům po letech marného broušení břitů konečně povedlo a ukovali něco méně omšelého. Než si stihnu celou bohatou bitevní vřavu užít, je po ní.

 

 

 

V protikladu ke zběsilému bitevnímu poli, kde na první vítěznou ránu není mnoho času, vystavují dále Einherjer svoje typické dusavé pochody, kde už kovou a žhaví železo dle svých tradic klidu a rozvahy. Vystavují řemeslo hodné šlachovitých mistrů, kteří kují zkušeností, bez nutnosti propočítávat intenzitu a trajektorii úderů. Tentokrát svůj kov legují kvalitou a slušnými nápady. Hlubokotažné rytmy jsou kořeněny nadmírou slušivých melodií a rozličných kytarových trylků. Pochodový rytmus, léta souborem pěstěný, dostává také prostor. To bylo na minulých albech obousměrnou jízdenkou do šedi a průměru, ale aktuálně se hudebníkům docela daří vybalancovat svoji obvyklou všednost a lehce ji nadnést do výšin stravitelnosti a neotřelosti. Klasický Einherjer, ale nyní s důslednějším budováním nálad a se špetkou přidané hodnoty nad obyčejností.

 

V delších skladbách se vyplatí pozorovat práci s rychlostmi a budovatelské tendence na náladách a emocích, které houstnou spolu s masivním zvukem nahrávky. Rozmanitost alba s ohledem na manévrovací prostor stylu souboru je vcelku pestrá a kapela se snaží zacházet do všech koutů své ryzí stylové obory. Přiznávám, občas se nechám uspat jejich typickou dusavou skladbou a někdy se i nudím obložen silnými matracemi známého výraziva. Majestát a přirozená velkolepost Einherjer však z limbu spolehlivě vytrhávají.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky