|
|
||||||||||
Novou desku domácí kapela Elysium, na níž lze najít devět skladeb na ploše šestatřiceti minut, jsem za poslední měsíc až dva slyšel mockrát. Doma, v práci, v autě, večer, během dne. Za tu dobu jsem ji několikrát odložil, několikrát se k ní vrátil, a i když si teď říkám, že objektivně lze jen těžko najít nějaké fakt průšvihy, tak na druhou stranu bych si lhal sám sobě do kapsy, když bych přehnaně chválil. Rád bych, ale vlastně nevím co.
Se starší tvorbou kapely jsme se potkávali jen občas, náhodně, nakrátko a vždycky jsme se zase rozešli. Elysium hrají od roku 2003 a aktuální album pojmenované The Path of No Return (něco jako cesta bez návratu) je jejich čtvrtá dlouhohrající deska, která zúročuje personální změny a žánrový posun od metalu spíše klasičtějšího k metalu současnému. Nebo chcete-li metalcoru, deathcoru, ke zvuku zaplněnému strunami v počtu větším než malém. Jaksi mimoděk z toho plyne, že minulostí se nemá smysl příliš zabývat, stojí tu před vámi nová kapela, s novým zvukem, novými ambicemi a novým vydavatelem v zádech (Slovak Metal Army).
Co nabízí? Především muziku, která techniku staví nad hudební myšlenku a občas má tendence sklouzávat k promyšlenému rámusu a příliš se nezabývat tím, jak se to bude někomu poslouchat. Tempo je rychlé, rytmus jak na houpačce, bicí nekompromisní stejně jako vokál, ale občas nebudete vědět, za jaký konec to uchopit. Místy kapela vystřihne kytarové sólo, místy zvolní, ale většinou se soustředí na překážkový běh po hmatníku a v těch chvílích si říkám, jestli to má člověka bavit nebo mu způsobit nějaké trauma.
Přesně z této schizofrenie pramení moje váhání nad nekritickým přijetím alba, které naplňuje žánrová pravidla, technicky si ukrajuje slušný krajíc, ale současně mi připomíná hromadu jemu podobných, která jsem slyšel, viděl a odložil. Vzpomínám si na Smashed Face, na Noostrak, před dvěma týdny viděl živě slovenské mladé talenty Landless, domácí Made By Zero a všechno se mi to plete. Hudebními a hráčskými postupy, prezentací, grafikou, zvukem. V případě této desky nemám problém si přiznat, že patří do technicky zručnější poloviny, ale stačí to hlubší dojem? A těch otázek by se našlo víc. Například celou desku zní dvě kytary (které kapele samozřejmě naprosto sedí), ale v sestavě je jen jeden kytarista. Je to v pořádku? Jako hostující vokalista se objevuje Matěj Kopecký, a to v šesti z devíti skladeb. Nestálo by zato jej zařadit do sestavy?
Mimochodem zvuk od Dana Frimla je kromě tradičně nedynamického masteru naprosto v pohodě a je pro mě docela s podivem, jak rychle se The Barn Studio vyšvihlo do první domácí ligy. Naproti zvuku obal od Daniely mi tentokrát do noty nepadl. Znám a respektuju její práci, ale tahle malůvka mi nesedí ani co do hudebního žánru, který se pod ní hraje, ani třeba tím, že se nikde nedočtete takové ty základní, prosté věci - název kapely, název desky. V tomhle směru jsem stará konzerva a čím jsem starší, tím víc mám raději, když jsou věci na svých místech.
Elysium na základě této desky doma poslouchat nezačnu, nenašel jsem k tomu žádný důvod a neslyšel nic, co by jejich muziku činilo něčím odlišnou od žánrově podobných kapel. Na druhou stranu bych se rozhodně neodvážil napsat, že The Path of No Return je špatnou deskou. Není a minimálně za řemeslnou kvalitu si respekt beze sporu zaslouží.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Slovak Metal Army
Vydáno:Červen 2019
Žánr:deathcore
Jarda "Bejv" Petřík - vokály
Dušan Miňovský - kytary
David "Adis" Adamec - baskytara
Peter Heteš - bicí
host:
Matěj Kopecký - vokál (2, 5, 6, 7, 8, 9)
1. Meetings With Angel
2. The Death Without Hope
3. Madness Buried Deep Inside
4. The Black Snow
5. The Way of Expectations
6. Dreaming About the End
7. Blidness of the World
8. The Infinite Reality of Everyday Life
9. Behind the Wires
Chelsea Wolfe
Pain Is Beauty
Fight
War Of Words
Pink Floyd
The Early Years 1967 ‒ 1972 Cre/ation
Grey Waters
Below the Ever Setting Sun (EP)
Eight Of Spades
Ten Years of Fucking Rock N Roll
Filii Nigrantium Infernalium
Hóstia
Mallephyr
Assailing The Holy
Selbst
Relatos de angustia
Fyrnask
VII: Kenoma
Insect Ark
The Vanishing
Progenie Terrestre Pura
U.M.A.
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.