Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
End Of Green - The Sick

End Of GreenThe Sick's Sense

Ruadek7.10.2012
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Deska, která mne nikdy nepřestane bavit, od skupiny, o které mohu s klidem říci totéž. Album od alba s větším nadhledem servíruje naprosto pohodovou hudbu vzešlou z doom metalových základů. Depresivní emo rock ve zcela současném kabátku.

V době, kdy Anathema vydala Eternity a pomalu začala opouštět svět doom metalové zadoomanosti, bylo ještě dost času na vydávání těch nejlepších depresivních desek v tomto stylu. Bylo to období velkých změn králů stylu, Paradise Lost vypustili rok předtím své Draconian Times a Nevěsta plakala o poznání méně depresivně u Like Gods Of The Sun. Všechno se to obracelo jinam. A pak přišel Depressed Subcore a s ním jedna neznámá parta germánů, s nimi přehnaně velká tlačenka od Nuclear Blast, aby všechny otevřené rány věděly, že další dávka hudební depky je tady. Konec zeleně v té době udělali díru do hlavy asi nejednoho fanouška, přesto nikdy nezískali nějakou větší popularitu. Skupina má za sebou obstojný počet desek – dnes již sedm – z nichž onu poslední vydali předminulý rok.

 


 

Ona prvotní metla pro zarostlé řepy měla název Infinity a nesla se čistě v nejlepším duchu doom metalových postupů. Už prvním albem si kluci jasně vyhranili styl i zvuk, kterého se vlastně částečně drží dodnes – kdykoli slyším tyto mohutné podladěné kytary, jsem doma. Infinity byla střednětempá záležitost, postupně gradující v celkem syrový hlukot, melodicky výtečná, stylová, pochmurná. Já osobně jsem si desku pořídil a vlastně dodnes ji mám v originále, v čemž jsem v té době hodlal pokračovat, ale po kapele se po vydání debutu slehla zem. Až v roce 2003 jsem zjistil, že hrají nadále a mimo menší zakolísání, kdy to vypadalo že je s End Of Green Konec, to začalo být zase zajímavé.

 

Deska The Sick's Sense není sice deskou zcela aktuální (2008), je však doslova vzorovou deskou, po které by měl člověk sáhnout, pokud chce slyšet současnou produkci špičkového depresivního rocku. Od dob pomalejšího doom metalu, vybrnkávaček a táhnoucí se temnoty uplynulo mnoho času a kluci jsou prostě jinde. Dokonale se usadili v blízkém stylu tomu, jaký hráli, jen to trochu odlehčili a řádně nakopli. Je to svižné, chytlavé, nijak zybtečně překombinované. Má to šťávu a jde si to podle víceméně podobné šablony album od alba a nikdo moc nemá potřebu to někam dál vyvíjet, protože si myslím, že tohle prostě nemá chybu. A přes toto vše zatím nemám pocit, že by mi lezlo na nervy to, že se to nějakým způsobem stále opakuje. The Sick's Sense zní jako metaloví Placebo, s hlasem Steela z Type O Negative. A pak si poslechněte Hurter, čtvrtou v pořadí a nechte se unášet. Drnčí basa, dvojhlasy, elektrizující kytárky. A přijde refrén a hodí člověka do pohody, takovým svým příjemným způsobem. Je to rokec podle své šablony, co se ale poslouchá navýsost dobře. End Of Green jsou trochu švihlí grungem, trochu sjetí do emo, trochu kočka a trochu pes.

 


 

Sick's Sense je přesně tím, co mne na střednětempých odsýpačkách s chytlavými refrény baví. S akustikou by se to dalo vyřvávat u táboráku a mělo by to jasnou písničkovou kostru, s elektrikou to člověka rozskáče, že nemá dost, dokud to nepoleví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky