Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
End-Tek / Emanation - Two poles (EP)

End-Tek / EmanationTwo poles (EP)

Victimer14.2.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dvoučlenná elektronická projížďka kosmoprostorem startující z maďarského podzemí.

K maďarským projektům chovám od jisté doby silnou náklonnost, protože jsem jejich elektronické podzemí našel v hodně zajímavém stavu. Jsou tu záležitosti, za kterými stojí studiový workoholik Mortum, a jsou tu další, neméně zajímavé. Odolné času a stojící na hranici hned několika stylů a elektronických vábení. Řeč je například o Nadragea, anebo nově o Emanation. A zrovna teď se nám hodí obě jména. Za aktivací Emanation totiž nestojí nikdo jiný než Balazs Vinnui Varga, tedy jeden z mozků Nadragea. Není na to ale sám a má po ruce kolegu Petera Vorose, který nasedl na orbitální dráhu Emanation z modulu Polar Star.

 


O End-Tek už byla na Echoes řeč díky albu Hollow Kulture, tedy temně industrializovanému tanci na obavách populace. Ano, je to Mortum, kdo v projektu hýbe páčkami a balancuje nad průmyslovými strukturami, technem a ambientním vlněním. Hollow Kulture je slušná věc a jako taková mě taky nasměrovala k tomuto splitku. End-Tek na něm má pouze jednu, zato rozsáhlou skladbu, a Emanation nabízí čtyři tracky. Ve skutečnosti však dvě různé verze dvou skladeb.


O Emanation bychom si měli povědět trochu víc. Jde o atmosférické meziplanetární těleso, po hudební stránce vyplňující mezery mezi ambientem, dark technem a dark electrem, dost možná taky IDM. Každopádně bychom ho mohli chápat jako prostorové tanečno plující universem. Elektronika Emanation je rozlomená a přitom malující odstíny v místech, kudy se její modul prodírá. Nebo spíš putuje. Nejde o nijak násilný, nebo drsný materiál. Jde o tišší souznění, hledání ztracených signálů a útržků hovorů. Ale taky hravé souznění. V symbióze s neznámým prostředím, nekonečnou časovou spirálou.


Emanation přispívají dvěma skladbami Dark Suns a Two Poles, které pak předvedou ještě jednou formou remixů. A za těmi nestojí nikdo jiný, než pan Mortum a jeho End-Tek. Tímto je vzájemná spolupráce dokonána a split EP dokonale provázáno oběma spolky. Dark Suns je temnější a plíživější záležitost, Two Poles zase rozvernější, roztančená skladba. První je takový němý majestát a druhá kolem něj skotačí a vystřeluje do prostoru paprsky. Mortum pak v remixových verzích obě věci potemní a přiblíží dark ambientu. Ne ovšem klasickému, ale stále ve stylových mezích Emanation. Zkrátka se jede jen v trochu jiném nastavení.

 


Mortum sám pak prostřednictvím End-Tek nabídne jeden masívní, plazivý song. Těžký náklad tohoto alba. Někde na pomezí dark ambientu, industrialu a vířících se úlomků scénické hudby. Celkově je tohle EP takovou sondou do zvukotěsné samoty nekonečnosti. Sondou z různých zvukových pohledů, přitom v těsném spojení. Dobrá příležitost, jak si osahat znění obou spolků na konci roku 2023. Na vážnosti ubírá, že to je spíš test a ne velká deska, která by mě u obou zajímala víc. Ale i tak se k této krátké kosmoprojížďce docela rád vracím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky