Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Endon - Boy Meets Girl

EndonBoy Meets Girl

Victimer1.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Narušený bigbít pro milující se páry separované na oddělení léčby neurotických poruch.

Jak chlapec poznal dívku. Ta nejkouzelnější životní situace, do které se mladý člověk může dostat. Potkat někoho blízkého, někoho, kdo mu své sympatie nadšeně opětuje. Už jen to chycení za ruku, první pohled do očí - má neuvěřitelnou sílu. To vzplanutí je víc než vše ostatní. I to však může mít svá úskalí. Třeba prezentovat tohle setkání poněkud výstřednější hudební formou, než bývá běžně obvyklé. Zadušeným bigbítem, v němž je kus punkující rebelie, divoký hardcorový odpad, hromada těžce rozmotatelných kabelů a vysušená zvuková katarze, jenž není láskyplná ani trochu, neboť nasírá a kroutí smysly do ruličky zle kolabující psychiky. Není láska jako láska.


Přesto je Boy Meets Girl vlastně milá deska. Jen se musí zkusit vidět i z jiné stránky, než je ta sonicky hysterická a neurvalá. Někde pod tou změtí noisující mašinérie existuje něco jako hravá povaha, do které se lze zamilovat. Boy Meets Girl je rozhodně vzdorovitá, neposedné mládí reprezentující deska, to ano. Je v tom ta prvotní nezřízenost, divoká kalba a bavení se. Možná i na úkor druhých. Endon jsou blázni v pravém slova smyslu. Tahají za nitky a moc dobře ovládají své rockerství skrze zdánlivě neprostupnou vrstvu šílenství. Mají nadhled a i o něm Boy Meets Girl je. Je ho plná čekárna.

 


Album je směsí krátkých úderných hardcorových štěků, jimž se vymyká jedna škodná v revíru a tou je skladba Doubts As A Source. Tahle destruktivní noise-doomová tryzna naopak ne a ne skončit. Obaluje se škálou systematických narušení, která svírají její hrdlo, aby pak stejně natáhla bačkory ve jménu věčného pochybování. Pak zkuste třeba předposlední Red Shoes, jak nás tahá za nos, koule a další části těla, protože vlastně vznikla někde na barové stoličce v přítmí zakouřeného klubu. A poslední kapka do hrnku rockové beznaděje, Not For You? Vždyť je to sedmdesátková jízda se zvony a kotletami, akorát v noisecore balení, kdy nebohé zvony hyzdí rozparek a kotlety zapálí drahá polovička, když ji chytne žhavá chvilka milostného žhářství. Podpálíme to tady, miláčku? Jasně že podpálíme!


Heart Shaped Brain je punk jak kráva, ovšem s připočtením zvukově nestabilního prostředí, které takovou Born Again zcela pohlcuje a ničí. Tam se moc hravé mládežnické povahy nenajde, tady se jede na chladně strojový pohon. Love Amnesia je pak asi ta posluchačsky nejvěrnější epizoda celé desky. Jede si to středním tempem a zní víc jak opravdová skladba, než opravdové boží dopuštění. Je to takové elektro rockové pofoukání bolístky na duši. Pro ty otrlejší. I tuhle věc totiž doprovází vyšinuté vokální kreace pana Nagury, který dodává již tak silně abstraktnímu pojetí vztahu chlapce a dívky ještě nemocnější rozměr. Úplně ho vidím jak své tělo propíná jak luk, nepříčetně gestikuluje a své výstavní umění zakončí mokrým kolem v rozkroku a rychlým příjezdem sanitky.

 


Boy Meets Girl je krátká a suchá verze jinak vřele zpracovávaného tématu. Na dřeň osekaná hardcorová mrda napevno provázaná ruchy a primitivní vzpourou mládí, jenž je povýšena do stavu sonické vřavy. Duchem ale zůstává pořád tou divokou, prořízlou pusou s úsměvem od ucha k uchu. Jaký to rozdíl oproti minulému počinu Through The Mirror, kdy jsem se s Endon setkal poprvé. S honosně všeobjímající noise metalovou praxí na téma extrémního a monstrózního ničení všech hezkých představ. Dodnes jsem ji nerozdýchal, ale určitě jí dám znovu prostor a i na ni vás rád pozvu. Minimálně pro srovnání.


// Ještě malá poznámka k vydání Boy Meets Girl. V Japonsku vyšla deska již v říjnu a k této verzi jsem se dostal i já, protože mi nadšeně podrývá psychiku již několik týdnů. O vydání se postaral label Black Smoker Records. US a UK verze alba je venku sotva pár dní díky Thrill Jockey (15. února).


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky