Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enslaved - The Sleeping Gods (EP)

EnslavedThe Sleeping Gods (EP)

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Minulost, přítomost a drobné experimenty s vlastním já odpočívající severské veličiny pro otevřené posluchače.

Datum 11.září není v dějinách lidstva zapsáno zrovna zlatým písmem, tak se dnes pojďme věnovat příjemnějším věcem. Mezi ně rozhodně patří připomenutí další nahrávky kultovních viking vizionářů ENSLAVED. Kapelu jejíž evoluci rozhodně obdivuji a výtvory jako ''Isa'', ''Ruun'' a ''Vertebrae'' vidím jako klenoty jejich diskografie. Naopak poslední výtvor ''Axioma Ethica Odini'' mně už tolik potěšení nepřinesl a spíš se přikláním k názoru hovořícím jazykem drobné stagnace a předvidatelnosti. ENSLAVED na sebe sami upletli bič a jsem velmi zvědav v jakých konturách se vybarví ve dnech budoucích. Náhledem s drobnou dávkou věštění by mohlo být právě EP ''The Sleeping Gods''. Ale je jím doopravdy?

 

Norští bohové nyní spí zadumaným spánkem, v něm přemítají, vzpomínají a volně experimentují. O tom celá nahrávka je. Najdeme na ní jak momentální stav kapely, tak ohledy zpět do ortodoxnější minulosti i zajímavé a také méně přijatelné testy kam až lze zajít. Každý song zní v podstatě jinak a dementuje tak její celizstvost. Kdo tedy čeká koncepční harmonickou práci, ať si ''The Sleeping Gods'' raději ani nepořizuje. Hádat se z novinky mnoho nedá, její smysl je v mnohotvárnosti ENSLAVED, ne v novém směrování. Snad jen song ''Nordlys'' by mohl lehce napovědět, ale nevím nakolik by se s tím věrní fans popasovali. Jedná se o velice křehkou rockovou věc s hezkou melodií a navíc v ryze instrumentálním balení. Otvírák ''Heimvegen'' by se klidně vměstnal po bok ostatních na album ''Vertebrae'' a on to asi také bude pouze přebytkový produkt období cca posledních dvou alb. Taková ''Alu Misyrki'', kdyby měla zhýralejší sound, by zase klidně mohla trůnit spolu s Grutlem na přebalu skvostu ''Eld''. Eponymní šlágr je taková progresivnější bojůvka k medovině a ''Synthesis'' je elektronickou plavbou po širém moři, jejíž umělost bych na dalších albech ENSLAVED viděl jen nerad.

 

Nechme tedy bohy spát, odpočinout si a dobře zvážit své následné kroky. ''The Sleeping Gods'' je minialbem pro fanoušky, aby se dovtípili, jak jejich miláčkové zní v různých polohách a hrají si sami se sebou. Mému dojmu se tahle vlastnost nijak nepříčí, jen ať si hrají, když to umí. A oni to umí. Přes zmíněnou nepřehlednost a přehodnocený postoj, zní nakonec epko docela přitažlivě. Jeho přínos padne jako ulitý do mezidobí, kdy posluchač neví kudy kam, nic ho nebaví a vše vypíná. Pokud v tu chvíli bude mít alespoň malou chuť na něco melodického a přitom ne zcela hloupého, tahle minikolekce mu může vkusně posloužit k vyplnění času nudy a podráždění.

 

Hodnotit tohle minialbum lze tedy dvěma způsoby. Buď přistoupit na hru kapely nebo ho odsoudit a brát ho za zbytečné. Já bych doporučil první volbu a připravenost na různorodé menu. Bez ní by pak mohlo dojít k nepěknému žaludečnímu kolapsu a dávat si zvratky do souvislosti s pojmem ENSLAVED je nepatřičné. Prozatím... Věřím tomu, že tento inteligentní a svojský soubor nás ještě mnohokrát obšťastní, jen je třeba si na tento okamžik v klidu počkat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky