Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Eschatology - Eschatology (EP)

EschatologyEschatology (EP)

Victimer1.12.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Nový blackmetalový projekt a jeho první oficiální zastávka. Archaická, útočná i atmosférická. Pravá.

Eschatology je novým mezinárodním projektem na blackmetalovém poli. V jeho řadách najdeme dva zástupce severské scény a jednoho ze scény polské. Polák Michał Stępień (zde M.S.), jinak také fungující pod pseudonymy The Fall nebo Eihort, sekunduje dvojici Joakim Karlsson, Björn Larsson ze Švédska. V jeho výčtu kapel, ve kterých působil a působí, jsou i velmi známá jména jako třeba Mgła, Medico Peste nebo Mord'A'Stigmata. Aktivní je letos vedle Eschatalogy ovšem v jiných spolcích, jmenovitě u Owls Woods Graves (letos vydané album Secret Spies of the Horned Patrician) a Ashes (s těmi před pár dny vydal novinku Gloom, Ash and Emptiness to the Horizon). Joakim se mihl v řadách Bloodbath, se kterými se podílel na albu The Arrow of Satan Is Drawn (2018) a dnes je k mání zejména coby člen sestavy Craft, kteří holdují blackmetalovému nihilismu už dobré čtvrtstoletí. Björn a jeho řádka kapel, to je pro mě osobně trochu oříšek, protože si nemyslím, že bych se v minulosti s některou z nich setkal. A že jich je fakt hodně.

 


Suma sumarum, členové Eschatology jsou zkušení muzikanti a dali do oběhu projekt, z něhož jde zřetelná upřímnost, opravdovost. Pánové se představují téměř půlhodinovou eponymní kolekcí čtyř skladeb, které v sobě snoubí syrovost, atmosféru a když na to dojde, tak i staré punkové riffy. A vlastně také i zkušenosti z kapel, kterými si prošli. Dalo by se říct, že z větší části archaický materiál EP je veden hodně temně, v první skladbě bych řekl až docela strašidelně a prolíná staré pořádky s fluidem čehosi nehmatatelného. Ještě jedna faktická - o vokály a bicí aparaturu se stará polský hrdina, severští boys se chopili strunného sekernictví.


EP tvoří tři díly spojené názvem Cataclysm a poslední skladba The Wound. Hned úvodní díl spustí potemnělou atmosférickou a přitom syrovou výpravu někam do nitra negativních myšlenek. Tahle skladba umí pohltit atmosférou, která mě osobně připomene cosi nadpozemského a nereálného, jako svého času uměli do své tvorby vtáhnout Lunar Aurora. Třeba na svém posledním albu, i když to je oproti současným Eschatology o hodně pomalejší. Ten zvuk, který zní jako klávesy a ve skutečnosti ani nechci vědět, odkud vznikl. Protíná tmu a přikrývá les něčím vážně těžkým. Jako kdyby ta mlha byla opravdová a ten odlesk od měsíce mezi stromy zrovna tak...


Pak se dostane do popředí jasně srozumitelný a až punkem načichlý atak, aneb druhý díl EP. Zároveň u toho ale neopadne všechna tma, žádné ranní kokrhání nehrozí a vše je drženo řádně uleželé a i když to nutí k pohybu, polomrtvé. Ve třetí skladbě archaický odér Eschatology pokračuje zpomalením, špína za nehty ale zůstává. Víc se riffuje, víc se drží stará zapšklá tradice, aby se postupně přidalo na tempu a své si řekne také kus atmosféry. Ne, nebudeme to nutně přirovnávat k Darkthrone, k tomu svádí jen začátek skladby. Všechny songy mají nad šest minut, takže se snaží ve svém prostoru vyhrát a celé EP zní i přes svůj kus starobylosti a pudovosti docela výpravně.  A graduje posledním flákem The Wound, kde se riffuje ještě více, ale více se proměňuje i nálada skladby. Každopádně to hororové fluidum se udrželo jen v první věci a pak šly dopředu jednodušší postupy.

 


Celkově velmi slušná ohavnost, která hází bobek na něco nového a neobvyklého. Hledá své místo v tom primitivním a také dostatečně temném. Black metal je bezva, když ho hrají ti správní nadšenci. No né?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky