Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Esoctrilihum - Eternity Of Shaog

EsoctrilihumEternity Of Shaog

Bhut6.1.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Svěží vánek okultního blacku, co udržuje pozornost po celou hodinu své hrací doby. Vskutku vydařený kousek, což dokazuje i vydavatelství samotné - I, Voidhanger Records, které podobné laskominy statečně ukrývá.

U některých kapel mám dojem, že bych mohl sledovat pouze je a jim podobné, abych byl dostatečně zásoben stále čerstvým materiálem. Mám totiž pocit, že recenzi na onehdá aktuální nahrávku skupiny Esoctrilihum jsem psal relativně nedávno a ve chvíli, kdy se mi do uší dostala nahrávka další (a věřím, že stále nová) zjišťuji, že jsem svou příležitost již nadvakráté promarnil. Tím chci říct, že mezi minule rozebíranou deskou Pandaemorthium a nynějším kouskem Eternity Of Shaog byla vydaná ještě další dvě díla. Ještě v roce 2018 to bylo album Inhüma a v roce 2019 nahrávka The Telluric Ashes Of The Ö Vrth Immemorial Gods. Ani se mi nechce zmiňovat, že letos krom velké desky ještě vyšlo EP F’htansg. Pán je zřejmě plný nápadů, áů.

 

Bez delšího otálení se přiznám, že aktuální obálka mi nepřijde ani démonická, ani zlověstná, ale vyloženě blbá až směšná. Já tak nějak obecně nemusím, když je na obálce nějaká postava (vyjma takových jako je třeba Impia Symphonia od Besatt, kde se mi to provedení a celková stylizace zamlouvá), takže mě tenhle rohatej skřítek nějak zvlášť nezvedá ze židle. Ono to má zaručeně nějaký hluboký význam, ale vykládejte to někomu, kdo to má stejně stažené někde v mp3 a na obrázek se podívá možná tak omylem. Čímž si trochu sypu popel na hlavu, neboť toto album (zatím) nemám ve fyzické podobě.

 

Tím se trochu dostávám k tomu, že tohle určitě stojí za pořízení (bez ohledu na grafiku). Ta hudba totiž v sobě živí to patřičné kouzlo, které mě na podobném mystickém black metalu vždycky bavilo a lákalo. U té desky s pandou v názvu se mi líbilo určité odosobnění a nezemskost nastolené atmosféry. Bylo tam toho tajemna opravdu dost až hmatatelně, což vedlo k náležitě intenzivnímu zážitku z poslechu. Nová deska je v tomto ohledu trochu jinde. Moje pocity z ní jsou prostě takové veselejší, mám pocit, že užité melodie jsou hravějšího rázu a místo zlobivého tytyty je tu předkládán melodičtější charakter. Samozřejmě je to pořád jen úhel pohledu, ale já to tam zkrátka cítím.

 

Asi by bylo příliš příkré hovořit o Eternity Of Shaog jako o melodické desce, což může snadno sklouznout k podvědomému zařazení mezi heavy metalem ovlivněné nahrávky, a to samo o sobě může v leckterých uších i očích být dosti zkázonosné. Takže ne. Toto album není heavy, jen se svou melodickou stránkou zachází trochu jinak a s největší pravděpodobností za to může použití houslí. Asi merčíte nějaký paskvil, ale klid, žádná divočina se nekoná. Na této nahrávce je totiž úžasné to, jak přirozeně zní, ve smyslu nekomplikovaného poslechu, který probíhá v naprostém pořádku a souladu s jakoukoliv vaší náladou. A to je skvělé. Je to zase jiný úhel pohledu na magický black, ale pořád dostatečně přesvědčivý a organický.

 

Tahle hodinová seance je určitým vytržením ze všedního dění a zároveň i z jistého očekávání od okultně blackového díla. Má to zaručeně své chmurné a temné stránky (ve smyslu nálady, nikoliv kvality), což staví příjemný kontrast vůči těm, řekněme, veselejším polohám, které zde lze objevit. Zkrátka a dobře deska Eternity Of Shaog vám zaručeně zpestří chvíle, které se rozhodnete věnovat jejímu poslechu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky