Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Eternal Tears Of Sorrow - Children of the Dark Waters

Eternal Tears Of SorrowChildren of the Dark Waters

Michal Z28.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Poslouchatelný a smysluplný klon Therion a jiných. Album nabízí silný materiál, který hyzdí několik slabších míst, ale ty jsou zastíněny vysokými pomníky.

 

Mé první setkání s finskými Eternal Tears Of Sorrow proběhlo až s aktuálním albem. Nemohu tedy přidat porovnání s předchozími počiny. Pro uvedení do určitého povědomí, i pro další neznalce, lze aktuální zářez popsat jako srážku drsnějších počinů Therion, Nightwish a Within Temptation. Kdo jest přesycen dámským operním vokálem, neprchejte, zde se jej dostává v pomyslných špetkách, pro vyvážení dokonalé chutě celého stolování. Kapela v poslední době prodělává personální rošády a její styl je možno zakotvit do symfonického (občas death) metalu s gotickými a power zákoutími.

 

„Children Of The Dark Waters“ nepřináší žádnou revoluci, ale snese nálepku nadstandardu. Monumentální sound mě přikovává do kolečkového křesla. Nástup alba mě nutí zvyšovat hlasitost až k prahu bolesti. Dávkování symfo složky je vysoké, ale precizně zamontované i do tvrdších pasáží, takže neexhibuje pouze při odpočinku nebo gotických procházkách. Mistr šesti strun se nenechá zahanbit a také si vydupe slušným sólem pozornost. Celkový dojem ze vzletného otvíráku v mých uších kazí jen průměrný nečistý vokál, snad je to tím, že není úplně nahoře, aby více drásal a trhal na kusy.

 

 

Místy jsou některé skladby čitelné, jako věty ze slabikáře vydaného před 15 lety, přesto instrumentace a fortel tyto myšlenky přebíjejí, ale nezatracují. Neoklasické klávesové plochy vždy jen načrtnou skicu, aby je zavčasu rozmetal mohutný příliv energie, zvlášť dobře prostřídaný klidnějšími pasážemi pro zvýšení dynamiky a zapamatovatelnosti. Každá skladba se snaží mít vlastní ksicht, místy ale album nedrží pohromadě a je křečovité. V okamžiku, kdy vokál v prvních třech skladbách už začíná být lehce na obtíž, dochází v polovině třetí ke zlomu. Gotický chorál s čistým dámským vokálem, rozsáhlá orchestrace, trylky, zpěvnost, skočnost – druhá tvář jindy hodně nesmlouvavého temného výrazu ETOS. Všichni Therionisti a Nightwish fans budou plesat.

 

Polovina skladby je pro ETOS jakýsi pomyslný hraniční kámen, od kterého by se mělo nastolit nové hudební rozpoložení. Dokáží těmito předěly skladeb udělat z jinak tuctového vatového dílku slušnou stravitelnou zábavu. Místy doslova překypují něhou a mazlivostí. Dokonale tak zklidní atmosféru a dovolí oddech. Kontrastní rubanice pak mají větší energii vyjevit svůj potenciál. Pomyslné „grande finale“ zajišťuje skladba „Nocturne Thule“, pekelně rychlá power melody symfo skladba. Velmi povedený závěr, hodný skutečných upřímných mistrů svého fochu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky