Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Exilia - Purity

ExiliaPurity

Sorgh19.10.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Obdivovatelé ženského zpěvu by měli zpozornět, protože nedávno vyšlo nové album kapely Exilia, kterou vede dáma s hodně zajímavým hlasem.

Právě zabarvení jejího hlasu mě přinutilo si desku stáhnout a věnovat jí trochu času. Její zpěv ve spojení s melodickou, často spíš jen na oko přitvrzenou hudbou tvoří lehce vstřebatelný elixír, který u citlivějších jedinců může přivodit upřímnou husí kůži a ruměnec ve tváři. Mohou za to jednoduché, ale citově působící skladby plné silných refrénů a gradujících rozuzlení. Hudebně se to nevymyká moderním kapelám křížícím populární rockové žánry, kde se jen občas mihne originálnější nápad, ale špatné to rozhodně není. Na své si přijdou hlavně mladší generace, vyklubaní rebelové divokých myšlenek, kteří si doma nerozumí s rodiči, protože zrovna prochází nelehkým obdobím vývoje. Vše podstatné vysvětluje klip ke skladbě Can´t Break Me Down ze stejnojmenného singlu z roku 2005. Zná to asi každý.

 

Kdo vlastně jsou Exilia? Pocházejí z Milána, fungují už od roku 1998 a album Purity je šesté v jejich diskografii. Přesto u nás zůstávají spíš neznámou kapelou a to i přesto, že v roce 2004 předskakovali takovým superstars jako jsou Rammstein na jejich pražském koncertu! Jejich styl by se dal jednoduše popsat jako melodický crossover ovlivněný nu-metalem. Hromady drsných riffů v kombinaci s množstvím jemnějších pasáží a hitovkových refrénů zacílených na široké masy. Blíží se to představě stadiónovek typu Die Happy nebo spíš Guano Apes, které umí stvořit silné hity drtící hladové fanoušky.


Vůdčí postavou je zpěvačka a kytaristka Masha, která má zajímavě zastřený hlas. Buď hodně kouří, nebo natáčí jen v časech, kdy ji klátí angína. Anebo je od přírody obdařena barvou hlasu, která je zajímavá a velmi sexy. A právě ta nakřáplost působí jako jeden z mála přirozených prvků v okolní změti efektů. Výrazný křik i klidně odzpívané pasáže ukazují dvě sebejisté polohy živelné zpěvačky, která dávkuje oba póly svého hlasu přesně podle instrukcí zpoza svých zad. Jak hlasem tak i pohybem na sebe strhává pozornost a stává se živoucím logem kapely.

 


Snad už klasikou je v tomto ranku hudby časté použití elektroniky, různé šumy a efekty, až se to v některých momentech blíží industriálně zaměřeným spolkům žijícím z hluku probuzeného kosmodromu. Moderní aranže mají jasný cíl a tím je vynahradit absenci silných motivů fešáckým zaobalením spíš průměrné práce. Což je trošku krátkozraké a po opakovaných posleších se z pod nánosu leštidel víc a víc prosazuje dojem, že album plave na levné a povrchní hladině, pod kterou se nenachází žádná hloubka. Kapela hledá svoje opodstatnění, ale ta cesta ji zřejmě baví. Nesmiřitelný hledač hlubokých pravd by měl jít o dům dál, ale z mého pohledu by byla škoda kapelu zavrhnout jako módní zbytečnost. Exilia tvoří přístupnou a celou svou duší mladou hudbu, která se dobře poslouchá a funguje ve svém zaměření. Je to jízda na vlně populárního stylu a tak je potřeba k tomu přistupovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

--eR-- / 10.10.15 21:33

Zatímco na minulých dílech se Chelsie snažila vyjádřit to, co cítí, pak toto je první deska, kde se s tím snaží porvat. Vyřvat svou agonii, kterou zažívá, do světa. Její nespavý stav si představit dokážu, ač chorobou netrpím, tento nehybný stav (být vzhůru a neumět pohnout tělem) jsem v životě jako malý zažil několikrát. I proto je pro mne tato deska osobní, trendy ať jdou do háje, tahle hudba není dělaná pro potřeby jít až na dno pro potěšení publika. A je neuvěřitelné mít tu sílu zhudebnit temnou stránku svého života a dokonce se s ní tímto poprat. Co by asi natočil člověk, co by se probudil po 20-ti letech v komatu? Tichou desku nebo jeho vnitřní řev / touhu probudit se, kterou nikdo neslyší? Temnou hudbu točí mnoho lidí, protože umění. Tohle je ale jinde... a já se této kvalitě klaním. Jedna z nejuhrančivějších desek mnoha posledních let.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

--eR-- / 19.10.15 17:47odpovědět

Z této škatule mohu doporučit absolutní megapecku InAeona - Force Rise the Sun. Ty

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky