Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Expander - Neuropunk Boostergang

ExpanderNeuropunk Boostergang

Victimer20.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Drze, kyberneticky a s nadhledem vedená válka o vesmír. Zbraně? Mečík a tablet.

Psal-li tu před pár dny Garmfrost o Khthoniik Cerviiks jako o extrémně metalové odpovědi na vesmírné umění Voivod, mám tu další variantu, jak z odkazu nedostižných Kanaďanů čerpat. Expander je kapela ze Států a v současnosti má na kontě druhé album Neuropunk Boostergang, kterým nijak neuhýbá ze zajetých kolejí debutu. Pěkně jej následuje a snaží rozvést. Expander jsou Voivod blízko už jenom tím, že základ jejich muziky tvoří thrash metal. Až po něm je kapela povolná k jeho ohýbání. Výsledkem je elektronikou a punkem stříklý metalový crossover, pro který není lepší pojmenování než kybernetický.

 


Nadhledem a pozitivními vibracemi nadopovaní Amíci vsadili na přímočarou psychedelickou jízdu, které kraluje směs metalu a syntetiky a kdesi na palubní desce ikonické vyobrazení Awaye a Snakea. Tímto ale tohle srovnávání ukončeme, protože Expander si nezaslouží být jen slepými následovníky, navíc to není do detailu přesné, jen zajímavé. Progresivní choutky válečníků jsou ukryté do psychedelické slupky jejich hudby a tím to končí. Jinak se Expander chovají útočně, svým plastikovým vybavením šermují před obličeji vesmířanů a chtějí, aby je bylo všude slyšet. Žádné dlouhé fráze nečekejme, jsou pěkně nabroušení. A když se zpomalí, je to svátek.


Kapela se svou aktuální deskou zaparkovala u Profound Lore Records, což jí dodává na významu a dobré společnosti. Samotný materiál funguje zejména jako dobrá zábava a vzdor všem tradičním klišé. Což samo o sobě není málo. Pocit, že kapela prakticky od začátku do konce alba hraje útočnou hru a příliš nehledí na okolí, je určitě správný, ale i on má své trhliny. Ano, je to neurotický kvapík, ale i pod ním lze nalézt dost odboček. Jsou tu různá probarvení a předehry a nemusí to být nutně elektronika, kdo je řídí. Je to o pozornosti a malých střípcích lítajících z této plastické trhaviny. Kdo chce, tak si je posbírá. I tak by ale Expander mohli víc říkat fanouškům hardcore punk scény, pokud tedy dotyční striktně netrvají na pravidlech žánru.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/expander%20band.jpg


Já si kapelu vizualizuji přesně jak praví obal desky. Futuristická krajina, skafandry a smrtky v jejich vnitřním, hermeticky uzavřeném obalu. Všude hromada laserových paprsků, změť barev a groteskních vesmírných bytostí. Bude se plenit, ale ve vší naprogramované počestnosti. Strach z Vetřelců, Predátorů a jiných filmových hrdinů oplývajících neobvyklou silou a krutostí není na pořadu dne, hlava je nahoře, oko přesné a zalité krvelačností v módu virtuální gamesky.


Album si jedu s přestávkami asi dva měsíce a vždy se k němu rád vracím právě pro jeho nekomplikovanou a vesele praštěnou povahu. I když v náznacích mluví i vážným tónem, to hlavní je sdělení na první dobrou. Patříte-li mezi mezigalaktické tuláky a rádi si křivíte názor na zaběhlé pořádky, může být Neuropunk Boostergang deskou pro vás. Abych nezapomněl, kdyby nebyl po ruce synkův tablet, zkuste najít aspoň jeho klávesnici a neprodleně vyhledejte nejbližší hračkářství. Patřičná výbava je nutná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky