Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou kapely, ke kterým je vztah ryze uctivý. Tahle uctivost se pojí také s EXTOL. Skupinou, jenž o sobě dlouho nedala slyšet a mnozí brali jejich odkaz za ukončený a završený skvělým počinem "The Blueprint Dives" jako bonbónkem na již tak chutném dortě. I to by se počítalo, protože kvalita byla nesporná a my jsme rázem zpět u uctivosti. Byl už nejvyšší čas ji znovu vzít za svou.

Osm let je dlouhá doba. A po osmi letech znovu ožívá technicky slušně vybavená partička, která patří k početnému zástupu uznávaných kapel ze země, která při pohledu na mapu Skandinávie zabírá prostor vlevo. EXTOL nebyl nikdy cizí pokrok a v průběhu let se proměnili až do fáze, kdy už nebylo nutné tolik drhnout podlahu od podlahy a naopak se nebát oddat širšímu publiku, či dokonce spáchat hit (Pearl). Prakticky každý další krok představoval kapelu poněkud důrazněji pootočenou zády ke své minulosti a s rukou přiloženou k čelu v poloze vyhlížejících nové dny a popudy.

Pokud v sobě minulé album snoubilo návaly nařezaného vzteku s přívětivostí až uhlazeností, u novinky se podobných propojení nedočkáte. Nebo jen ve vší skromnosti. EXTOL se tentokrát protočili v jarmilkách, dokonce se i na moment obrátili, ale nešli ve svých vlastních stopách někam k prvopočátkům. Své kroky tentokrát směřovali do místa, kde se protíná hrdá masívní minulost s modernou dneška a jasným dokladem toho, že jakým stylem znít mají pánové spočítáno na prstech jedné ruky. Ta tam je snová přístupnost navlhlých popěvků za pečlivého dohledu progresivního zkoumání kam až ten extrém dohnat. V jednom totiž novinka EXTOL extrémní skutečně je. A to je nepřístupnost. Tedy pravý opak o osm let staršího sourozence.

Restart kapelu zachycuje v korigovaném řezničení, kdy není daleko k přelomu tisíciletí (Undeceived, Synergy) a přitom je stejně blízko k typickému projevu současných kapel, kterých začíná být jako hub po dešti. EXTOL z toho ovšem vycházejí se ctí. Ve vší plochosti dokáží vyloudit smyslnou ozvěnu či linku, ke které se prostě musíte zase vrátit. Ve vší jednolitosti i drobná atmosférická vsuvka aktivuje lačné buňky po dalších a dalších posleších. Těch nakonec bylo ještě více než bylo skutečně nutné. A pocity? Vlastně pořád stejné. Vysoká úroveň postavená na trochu předvídatelné prog metalové poloze šokovat nemůže, ale svůj smysl má. EXTOL totiž disponují smyslem z kategorie šestých, které pomůžou tam, kde by mohl vzniknout problém. Návrat se povedl, jen po něm nezůstane takové haló, jak se možná čekalo.