Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Fall Of Empyrean pro mě byla do nedávna velkou neznámou a jejího jména jsem snad ani nezaslechl. Parta vedená zpěvákem Richardem Medinou pochází z Arizony ve Spojených Státech, funguje od roku 2000 a možná to bylo právě tou dálkou, že její jméno se mi zatím vyhýbalo jako cikán práci. Situace se změnila v nedávné době, kdy se mi pod rukama objevil stříbrný kotouček nesoucí název A life spent dying, kterému lze připíchnout pořadové číslo tři v rámci diskografie kapely. Bez znalosti dílek předchozích se vrhám do chmurných vod...

...žánr, ve kterém se dnes budeme pohybovat, má svůj vrchol už nějaký ten rok za sebou a skoro bych se nebál říct, že rozvláčný doom (/death) se drží při základně pyramidy dnešního metalu. Inu, časy jdou vpřed a jestli kdysi v první polovině 90. let muzikanti přemýšleli o marnosti existence všeho a všech, a tvořili kompozice pomalé, tak dnes se ženou do popředí metalcoreové úderky doprovázené rozšafným a napůl zpitým davem v lidových krojích a pirátských kazajkách. Doba si žádá své hrdiny a samozřejmě i své mučedníky, ke kterým je ovšem snazší projevit trochu té lidské náklonnosti. Lid vždycky miloval mučedníky!

Proto i já se rád pouštím do přehrávání poslední desky Fall Of Empyrean, i když je mi předem jasné, že to, co uslyším, je opředeno hustými pavučinami zapomnění, leží pod nánosy prachu na zatuchlé, smrduté půdě, kam většina chodí odkládat nepotřebné haraburdí vystrnaděné z popředí zájmu věcmi novými, lesklejšími a přitažlivými. Kdybychom tak věděli, jaké všechno haraburdí tam ještě budeme přesouvat a ze kterých starých krámů budeme ještě rádi sfoukávat nánosy prachu! Pošetilá a vrtkavá je lidská mysl! Bláhoví jsou ti, kdo nevěří!

Hudba Fall Of Empyrean nikterak neobjevuje nové země, vše je známo, mapy vytvořeny, terra australis incognita už dávno neplatí a globus se točí celý dokola. Stačilo sbalit kufry a nastěhovat se do země, jejíž klima jim jest nejmilejší. A tak se stalo, přijali mravy už dávno zaběhnuté, mnohými dodržované a stali se součástí komunity, které vládnou už několik funkčních období titíž vládcové, neohrožení ve svých pozicích, s obdivem sledovaní a stále uznávaní. Jen některým se podařilo přiblížit k základům piedestalu, ostatní jsou předem odsouzení do třetího stavu, k placení desátků a daní. Daně jsou kruté, daně sužují lid, ale dokud budou peníze, budou si na ně ostatní dělat nárok.

Trpělivý čtenáři, nebudu tě již napínat úvahami, které nic než marnost jsou. Fall Of Empyrean hrají hudbu, která už tu byla kdysi dávno. Své dílo odvádí dobře, i když mnohé momenty se nezdají býti zajímavými a těžko se k nim navracet. Na albu je třeba hledat, být trpělivý a shovívavý do té míry, že vynaložené úsilí přinese alespoň částečné ovoce. A ono je přinese, i když plody se budou snad zdát málo zralé a jakési malé. Je to starý strom, mnohými nepohodami poznamenaný, větrem a bouřemi polámaný a přesto mu nelze upřít jakési kouzlo, půvab divokého vzhledu a uznání.