Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fiasko - Mizantropolia (EP)

FiaskoMizantropolia (EP)

Garmfrost11.9.2020
Zdroj: CD v jewel case // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: minivěž
VERDIKT: Pojící prvek Mizantropolia spočívá v depresivní náladě a valivém sludge s přesahy do blackového či doomového světa. Graficky sporé EP sází na hudební složku, která je ovšem spíše překombinovaná, nemá nic, co by ji kočírovalo a nabídlo posluchači pocit nevšedního zážitku.

Fiasko jsou kapelou, kterou nelze jednoznačně zařadit a nic moc se o nich neví. Webovky nemají, facebookový profil nefunguje. Ale to není podstatné. Z metalových archívů víme, že existují sedm let a aktuální EP Mizantropolia je už jejich druhou nahrávkou. Zatímco dlouhohrající debut Głupcy umierają dle poslechů na youtubu představoval stravitelnější a modernější sound na pomezí core, sludge a syntezátorové elektroniky s příměsí čehosi, co hodně z velkým přivřením očí lze nazvat jako black (nic pro milovníky extrému), novinkové EP Mizantropolia jde více směrem k temnotě a toho blacku je na něm podstatně víc. Každopádně platí, že nepatří do rukou vyznavačům klasického metalu.

 

V Polsku kapel, které kráčí nelehkou cestou podivínů, je docela dost. Mám pro podobné spolky slabost. Fiasko si ale k mému srdci cestu zatím nenašlo. Nějak jim nedokážu rozumět a přesto, že jsem zaznamenal docela dost chytlavých riffů a melodií s občasným náznakem skvěle ponuré atmosféry, obsahují v sobě cosi, co mi brání se uvolnit a užít si jejich mizantropicky rozverných radovánek o trochu víc.

 

Mizantropolia je něco přes dvacet minut dlouhá nahrávka, rozdělená do čtyř skladeb, jejichž pojící prvek spočívá v depresivní náladě a valivém sludge s přesahy do blackového či doomového světa. Jak vidno, škatulky netřeba řešit, vše je zde jiné. Nejvýraznější položkou alba je ovšem ujetě temný front cover. Booklet samotný krom textů v mateřštině nic moc nepřináší. Graficky sporé EP sází na hudební složku, která je ovšem spíše překombinovaná, nemá nic, co by ji kočírovalo a nabídlo posluchači pocit nevšedního zážitku.

 

fiasko

 

Kluci jsou šikovnými muzikanty a zpěvák se s tím také nepáře. Nepouští se do zpěvu, spíše naříká, vrčí a vykřikuje. Sem tam se skladbami mihne slibná vyhrávka nebo rytmus, ale celkově nic moc nefunguje. To už ten moderní a odlehčený debut šlapal víc. Je možné, že nejsem cílovka. Nebaví mě a nic mi neříká... Schválně, zkuste si Mizantropolii poslechnout a dejte vědět.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 2.4.21 13:18

Jo, bohužel je to prostě tak. Taky mi to neladí. A sere mě to, dost jsem se na to těšil a očekával větší návrat, než jaký se uskutečnil. Zabolí o to víc, že se tady mohlo trochu mluvit i o renesanci Cemetary, protože na tom dělali tři lidé z toho kultu, který je ze stejného skladatelského vesmíru. Pro mě mimochodem stejně důležitá a zásadní kapela, jako LOT. I já mám k LOT ale stejný, nebo hodně podobný vztah, jen bych ten žebříček viděl jinak. Ale co posluchač, to názor. Propadám LOT rok co rok, několikrát projedu celou diskografii až po Illwill, který mi vůbec nevadí. Ale zlaté dno má tahle kapela v devadesátkách, jako ostatně většina z jejich stylu. Vedle Type O Negative nikdy nikdo nesložil větší poctu podzimu než právě Lake of Tears.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky