Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Album Subtopia je jednou z těch nahrávek, které se ke mně zatoulávají řízením podivných náhod a neodhadnutelných životních okolností; možná se to občas stává i vám. Aniž byste jej hledali, aniž byste cokoliv byť jen tušili, najednou tu prostě je a vám nezbývá než se zaposlouchat. Celá anabáze pak bývá zakončena různě, někdy zklamáním ze ztráty času a jindy nadšením z dobré muziky. V případě Subtopie se to má jak s dnešním počasím – polojasno.

Asi by nebylo špatné prozradit nějaké základní informace o kapele, protože soudě podle sebe, o kapele Fields Of Locust jste mnozí určitě ještě neslyšeli. Ono ani není divu - předně jde o poměrně mladou kapelu, která svůj životopis začíná psát teprve od roku 2008, kdy se kdesi na jihu v Řecku dala dohromady čtveřice muzikantů, o nichž se mi toho už moc zjistit nepodařilo. Snad jen křestní jména a to, že už za sebou mají jistou hudební zkušenost z kapel různého metalového ražení. Zjistit víc někde na síti se mi nepoštěstilo, kromě profilu na „mém oblíbeném“ Myspace a jednoho skromně fungujícího blogu jsem nedohledal vůbec ničeho. Asi neumím hledat nebo co. Důležité pro dnešek je ovšem to, že mám k dispozici album – všech šest skladeb, téměř 58 minut roztahané (post) metalové hudby.

Tato šestice se vtěsnala na album nazvané Subtopia, které vyšlo někdy v červnu loňského roku. A vyšlo tak nějak samo od sebe, řekl bych, vše s ním spojené si totiž kapela vzala na své triko a zrod nahrávky zaštítila nálepkou „D. I. Y. production“. Zájemcům jsou k dispozici dvě edice – jedna ve formě volně stažitelných mp3, protože dle kapely: „we don't give a fuck about copyrights and bullshit like that“ a druhá pro náročnější zájemce, kteří mají možnost si za drobný peníz pořídit celkem vkusně zpracovaný šestipanelový, bezbookletový digipak. Na něm se dočtete něco málo základních informací a nechybí ani texty k jednotlivým skladbám. Snaha grafikova jistě zaslouží pochvalu, v dnešní době bych se spíš divil, kdyby tomu mělo být naopak.

Jestli někomu přijde hodina muziky na šest skladeb hodně a s jistým očekáváním bude natěšen na monumentální kompozice, bude muset svou představivost přibrzdit. Dominantou této hudby je jistá skromnost nápadů, časté opakování stejných témat a motivů a jejich pozvolné, hodně pozvolné rozvíjení. Úlohu nejpřednější celkem logicky hrají kytary, které se na albu tomto, stejně jako albech žánrově příbuzných, pohybují od lehounkých, rytmických vybrnkávaček až po sklaní polohy značné mocnosti. Každou skladbu vedou od útlého dětství, přes první krůčky, dospělost až samotnému závěru a do značné míry tak zastiňují nástroje ostatní. Baskytara se projevuje jen sporadicky a bicí fungují tak někde na pozadí – ani neruší a zároveň ani nezapadají do ztracena. Zpěv je řev a jak takový příliš nezaujme, naštěstí ho není mnoho; docela se těším, až někdo v rámci tohoto žánru přijde se něčím novým. Hlavní síla této muziky by tedy neměla být v složitosti kompozic jako spíš v jejich emoční hloubce a schopnosti navodit onu snivou atmosféru, takový metafyzický stav mezi bděním a spánkem. A tady právě dochází na ono polojasno, protože vedle do značné míry vydařených skladeb typu ...Under a hunter’s moon, jsou na albu obsaženy i počiny mírně fádní a v případě druhé Wolves... takměř nudné. Jako kdyby nezbyly síly dotáhnout skladby do konce, završit je něčím silným a rozvinout dané téma do všeobjímající hudební laskominy. Celá kompozice pak jaksi vyšumí do prázdna (typicky v An entrance to altered mindtrips) a veškeré napětí, které se ve vás nahromadilo během skladby a neodbytně si žádá být vypuštěno do prostoru v grandiosním finále, ve vás zůstane i nadále a začne tížit.

Nemůžu se ubránit dojmu, že spousta momentů na albu šla dotáhnout dál a hlouběji. I když nahrávka obsahuje i hodně povedené pasáže, první skupina bohužel mírně převažuje a to je určitě škoda. Rovněž nelze pominout fakt, že podobná hudba se už nějaký ten rok hraje a přijít s něčím podobným na konci první dekády působí trochu laciným dojmem. Na druhou stranu bych vůbec netipoval, že jde o první album zcela nové kapely, protože z tohoto pohledu působí deska značně vyzrálým dojmem a to včetně nadupaného zvuku a „self made“ produkce celkově. Zbabrat trochu na vlastním projevu a emoční hloubce skladeb a byl bych hodně spokojen.