Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtveřice Fishartcollection hraje muziku ovlivněnou hardcorem i metalem, muziku ostrou, plnou složité rytmiky, kytarových breaků a povětšinou expresivního řevu. To jen tak na úvod k desce celkem neznámé slovenské kapely. Oproti tvorbě mnohých žánrově spřízněných kolegů se dočkáte jen minima melodických pasáží, převažuje tvrdost, agrese a abraze posluchače, kořeněná snad až humorným nadhledem, který se line celou nahrávkou, tu a tam se objeví a zbourá představy o kapele, která se bere nadmíru vážně. A to je milé.

Album je do značné míry kytarová kakofonie, opětovně tvrdící fakt, že dnešní muzikanti (upraveno - pozn. red.) jsou extrémní dříči trénující každou volnou chvíli, anebo že studio používá slušný software. Věřím v první. Z kostrbatých rytmů a rozsekaných riffů, kde pravidelnost a harmonie mají své místo až kdesi vzadu v poslední lavici, se občas vynoří zajímavě seskládaná pasáž, ať už jde o vícehlasý vokální přednes, linku foukací harmoniky, nebo zaznamenané a do skladeb naroubované promluvy (asi) členů kapely (asi) z nahrávacího studia. Tyhle zdánlivé drobnosti dělají jinak náročnou a posluchačsky nepřívětivou desku poměrně uvolněnou, hravou a kapelu ukazují v příznivém světle nadhledu a lehounké ironie.

Hudební agrese je náležitě doplněna snahou o symbioticky fungující zvuk (podobný pocit jsem svého času měl i z kolegů Čad) a stejně jako „Ťažký kov“ je i deska „In Oil“ zkomprimována velmi drastickým způsobem, bohužel, což samozřejmě zvedá volume alba, ale zároveň jej činí nepříjemným a v podstatě neposlouchatelným. Album jsem zkoušel poslouchat pečlivě na hi-fi aparátu a došel jsem k druhé skladbě, než jsem si přiznal, že čas chci trávit s hudbou a ne s rámusem a desku vypnul. Mohl bych dlouze psát o tom, proč toto album nepovažuju za hudbu, ale stručně: nahrávka je velmi plochá, nepřehledná, nesmyslně nastavenými kompresory sjednocená na jednu deptající úroveň. Je třeba si uvědomit, že skutečná hudba takto NIKDY ZNÍT NEMŮŽE. Při natažení do softwaru se při přehrávání ukazatel peak metru v podstatě nepohne od 0 dB, průměrné RMS je kolem -5 dB, vizualizace stop vypadají jak stolové hory... Abych to neprodlužoval, tahle nahrávka je dělaná pro mobilní telefony, poslech na čemkoliv lepším považuju za sebepoškozování.

„In Oil“ vyšlo na CDčku zabaleném v rozevíracím obalu z měkkého papíru, texty jsou vytištěny a přiloženy na kancelářské A4 a alespoň pro média je přiložen promo dopis sympatického obsahu bez pravopisných chyb. Celek proto působí poměrně slušně a o to víc mě pak mrzí, že jinak povedená nahrávka je degradována post-produkčními úpravami popsanými výše. Oběť doby.